pp_20171216-153617

Betlémské světlo v Čáslavi

23. prosince si Čáslavané již tradičně vyzvedávali Betlémské světlo. Tento plamínek symbolizuje věčné světlo v našich duších. Akce proběhla ve středu, v tee-pee na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Předvánoční atmosféru umocňoval zpěv tradičních vánočních koled a skautských písní v podání čáslavských skautů a skautek. Většina návštěvníků využila možnost občerstvit se trochou čaje. Lidé si přinášeli lampičky, a kdo jí neměl, dostal od skautů sklenici se svíčkou.

A kde se vzala tradice předávání Betlémského světla? Betlémské světlo je plamínek, který putuje napříč Evropou. Světýlko je zapáleno v místě narození Ježíše Krista v Betlémě. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v Rakousku, odkud se rozšířila po celé Evropě. Tak byla založena novodobá vánoční tradice. Úplně poprvé plamínek přicestoval v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky na pomoc znevýhodněným dětem. Do Betléma pro plamínek vždy cestují chlapec, nebo děvče, kteří vykonali něco záslužného či užitečného. K nám se Betlémské světlo poprvé dostalo prostřednictvím exilových skautů a skautek již v prosinci 1989 a bylo předáváno pod sochou sv. Václava v Praze.

Také letos k nám Betlémské světlo tradičně doputovalo z Vídně, kde ho rakouští skauti a skautky předali skautským delegacím z celé Evropy a také Ameriky. Ekumenická bohoslužba se při této příležitosti uskutečnila ve Vídni v sobotu 12. prosince v katolickém kostele ve farnosti Neusimmering. Pro Betlémské světlo se z Brna vydali skauti, kteří jej dopravili do České republiky. V sobotu 19. prosince bylo světlo rozvezeno vlaky po celém Česku. Dále je Betlémské světlo rozdáváno při místních akcích, tak jako v Čáslavi.

Při předávání Betlémského světla v Čáslavi panovala pohoda, vládla dobrá nálada a přátelská atmosféra, jistě k tomu přispělo i „jarní“ počasí. Bylo vidět, že čáslavští skauti a skautky se řídí mottem letošního ročníku rozdávání světla, které zní: „Pokoj ve mně – pokoj s tebou.“ 

Vladimír Havlíček

Článek v Kutnohorském deníku: Obyvatelé Čáslavi si přišli pro Betlémské světlo.

pp_20171216-153617

Adventní koncert v Hostomicích

Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové uskutečnili o čtvrté adventní neděli 21. prosince 2014 od 16:00 hodin v kostele Nastolení sv. Petra v Antiochii v Hostomicích svůj 150. samostatný veřejný koncert, tentokrát s názvem LAETENTUR COELI.

Ten uzavřel cyklus koncertů duchovní hudby v rámci římskokatolické hořovické farnosti (2011-2014, devět koncertů). Šestkrát byl maestrem di cappella varhaník Svatomikulášského chrámu Přemysl Kšica, dvakrát strahovský mistr Vladimír Roubal, jednou vítěz mezinárodní varhanní soutěže v Magdeburgu Drahoslav Gric. Šestkrát interpretoval virtuózní trumpetové party první trumpetista Trubačů prezidenta České Republiky František Svejkovský. Dále účinkovali Jiří Pražský, Hana Hoffmannová a Jana Hřebíková (housle), Táňa Rezková (zobcové flétny), Petr Svoboda a Robert Pacourek (klarinety) a Jakub Svejkovský (trubka) a Květuše Ernestová s komorním pěveckým souborem Základní umělecké školy Josefa Slavíka v Hořovicích.

Každý koncert duchovním slovem uvedl administrátor farnosti P. Stefan Wojdyla, na adventních koncertech bylo rozdáváno Betlémské světlo a dobrovolné vstupné ze všech koncertů bylo odevzdáno pro potřeby kostelů.

pp_20171216-153617

Rozdávání Betlémského světla turnovskými skauty

O víkendu, kdy se po celých Čechách rozváželo Betlémské světlo, nezůstali ani turnovští skauti pozadu.

V sobotu se uskutečnilo vystoupení v kapličce na Bukovině u Turnově, v dobu, kdy začínalo, vyjelo Betlémské světlo z Pardubic.

Hned od 16 hodin pokračovalo vystoupení v Ohrazenicích, kam již Betlémské světlo dorazilo a rozzářilo tak domovy Ohrazenických.

V neděli potom za účasti mnoha přihlížejících proběhlo vystoupení na hradě Valdštejně.

Jana Pekařová

pp_20171216-153617

Betlémské světlo ve Slaném

Celkem jsme během dneška ve Slaném zapálili 144 světýlek. Počet lidí, kteří se z Betlémského světla mohou radovat je tedy mnohem vyšší. Světlo jsme donesli také do kláštera Nejsvětější trojice, kostela Sv. Gotharda, domu s pečovatelskou službou a penzionu pro seniory Na Sadech.

O Betlémské světlo je tradičně zájem nejen mezi Slaňáky, ale i mezi občany z okolních vesnic. Světlo dále skauti roznášeli ve Studeněvsi, Přelíci, Pozdni a dalších vesnicích Slánska.

Rád bych Vám poděkoval jménem slánských skautů za pomoc při propagaci akce a těším se na naši spolupráci i v roce příštím.

S přáním krásného prožití svátků vánočních,

Ondřej Dvouletý

organizátor Betlémského světla, skautské středisko Modrý kruh

pp_20171216-153617

Rozdávání Betlémského světla v Čáslavi

Stalo se již tradicí, že si i v Čáslavi mohou zájemci vyzvednout Betlémské světlo, novodobý symbol Vánoc, který symbolizuje věčné světlo v našich duších.

Tato akce proběhla v úterý 23. 12., v tee-pee na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Vánoční atmosféru umocňoval zpěv tradičních vánočních koled a skautských písní v podání čáslavských skautů a skautek. Většina návštěvníků využila možnost občerstvit se domácím cukrovím a ohřát se trochou čaje. Lidé si přinášeli lampičky, kdo jí neměl, dostal svíčku od skautů.

A kde se vzala tradice předávání Betlémského světla ? Betlémské světlo je plamínek, který putuje napříč Evropou. Světýlko je zapáleno v místě narození Ježíše Krista v Betlémě. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v Rakousku, odkud se rozšířila po celé Evropě. Tak byla založena novodobá vánoční tradice. Úplně poprvé plamínek přicestoval v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky na pomoc znevýhodněným dětem. Do Betléma pro plamínek vždy cestují chlapec nebo děvče, kteří vykonali něco záslužného, či užitečného. K nám se Betlémské světlo poprvé dostalo prostřednictvím exilových skautů a skautek již v prosinci 1989 a bylo předáváno pod sochou sv. Václava v Praze. Letošní ročník je opravdu jubilejní. Vždyť čtvrt století existence možnosti získávání Betlémského světla je v dnešní době světlým bodem v záplavě negativních zpráv.

Také letos k nám Betlémské světlo tradičně doputovalo z Vídně, kde ho rakouští skauti a skautky předali skautským delegacím z celé Evropy. Za Česko tradičně přebrali plamínek skauti a skautky z Brna. Další předání proběhlo v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Plamen symbolicky převzali pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka, starosta Junáka Josef Výprachtický, pražská primátorka Adriana Krnáčová, místostarosta Junáka Jiří Navrátil a další významné osobnosti. „Tradice roznášení Betlémského světla mezi světadíly je novodobá záležitost, je jistou reakcí na 20. století a jeho války. Světlo totiž proráží tmu, dává směr a zahřívá,“ řekl Dominik Duka. „Letos je to již 25 let, co skauti a skautky přinášejí Betlémské světlo do všech krajů v republice. Šíření tohoto symbolu klidu, přátelství a naděje se za tu dobu stalo součástí předvánočních tradic,“ popisuje význam akce Josef Výprachtický.

V sobotu 20. prosince projížděl Čáslaví a Kutnou Horou rychlík, ve kterém skauti z Klášterce nad Ohří převáželi Betlémské světlo. Postupně se světlo rozváželo do všech koutů republiky. Vyzvednout si ho mohl každý. Skauti totiž světlo nerozvážejí jen vlakem, ale umisťují ho i do různých institucí, jako jsou knihovny, na vánoční trhy, na náměstí měst a do kostelů.

Při předávání Betlémského světla v Čáslavi panovala pohoda, vládla dobrá nálada a přátelská atmosféra. Bylo vidět, že čáslavští skauti a skautky se řídí heslem: „Tato akce není na to, aby veřejnost věnovala pozornost skautům, ale aby skauti věnovali pozornost veřejnosti.“

Vladimír Havlíček

<iframe width=“560″ height=“315″ src=“https://www.youtube.com/embed/zViwMTdH91E“ frameborder=“0″ allowfullscreen></iframe>

pp_20171216-153617

1. oddíl Pražmo s Betlémským světlem na Ivančenu

22. prosince 2014

(se vzpomínkou na Vláďu Čermáka Zuzinu 17. 12. 1919)

Naše pouť si dala za cíl připomenout 95. výročí narození Vládi Čermáka-Zuziny a znovu vynést Betlémské světlo na Ivančenu, což je výzva jistě pro každého skauta.

 

Zlatá neděle, přes noc napadl lehký poprašek, který však přes den roztál, takže to příliš adventně nevypadalo. Při pohledu z okna jsem si vzpomněl na minulý rok, kdy jsme se potýkali cestou na Ivančenu s ledovkou a silným nárazovým větrem, letos to bylo klidnější.

Ráno jsme v našem kostele sv. Jana Nepomuckého na Morávce měli mši svatou, kde jsme jako skauti slavnostně předali Betlémské světlo.

Na Ivančenu jsme vyrazili krátce po půl druhé. Náš oddíl se vydal naší oblíbenou trasou-údolím Jestřábí. Mnozí skauti a roveři nasadili velmi rychlé tempo, čemuž jsem se zpočátku velmi divil. Vlajkonošem se velmi rád stal Šťovíček a celou cestu tam i zpět vlajku hrdě nesl. Betlémské světlo jsem zpočátku nesl jen já sám, nikdo jiný se totiž neodvažoval, protože všem jsem vyhrožoval: „Když někomu Betlémské světlo zhasne, bude muset pěšky až do Betléma!“ Nakonec se však odvážlivci našli. Mnohá vlčata jsem udivil tím, že petrolej vydrží na cestu tam i zpátky, většina nesouhlasně kroutila hlavou, ale nakonec mi musela dát za pravdu.

V půli cesty nás mile překvapil sníh, i když ho napadlo jen několik milimetrů, přesto vlčata vypadala, jako by sníh viděla poprvé v životě. Sněhu bylo málo, ale co by za takový poprašek dali třeba v Praze. Cesta vesele ubíhala, i když si nejmenší vlčata neodpustila typickou větu: „Jak je to ještě daleko?“

Krátce po třetí hodině jsme dorazili vítězně na Ivančenu, kde jsem si uvědomil, že je to vlastně pokaždé malý zázrak, když se světlo z Betléma, symbol míru a naděje, dostane až k nám!

 

Přímo na hřebeni u Ivančeny jsme všichni pocítili, že se teplota pohybuje kolem bodu mrazu, mnohým byla zima, přesto jsme se pokusili o fotku v kroji. Bohužel fotoaparát stávkoval, zřejmě mu taky byla zima. Pokusil jsem se o pár záběrů kamerou, ale to jen ve spěchu.

Mnohým přišlo vhod zahřát si prokřehlé ruce u petrolejky. Betlémské světlo dokáže i zahřát, i to je jedním z poznatků, který si člověk odnesl z poutě na Ivančenu.

Cestou zpátky posílám SMS pozdrav z Ivančeny. Velmi mě pak potěšila odpověď od Dobromily Vaňkové-Ivavy, členky předválečného 1. dívčího oddílu Ostrava: „Nazdar Elfe, děkuji za zprávu z Ivančeny. Přeji krásné skautské Vánoce dívčímu i chlapeckému oddílu u vás a Tobě mnoho radosti mezi skauty v celém příštím roce. Tisknu levici. Ivava.“

Na cestě zpátky nás přepadla tma a les dostal okamžitě magický rozměr. Při hořící petrolejce, která nám osvětlovala cestu, se mi okamžitě vybavil jeden z citátů o Betlémském světle: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila…“ Těžko se takový prožitek popisuje, jako by všechny kmeny naráz zlatě zářily…

Lachtan na cestě zpátky kvituje, že petrolejka je lepší než baterka, rovněž vzpomínáme na extrémní větrné počasí, které panovalo minulý rok.

U lesní správy na Krásné pro většinu skautů a vlčat přijeli rodiče, takže jsme se rozloučili, Hrníček si ještě dělá legraci vypočítáváním své osobní újmy, kterou utržil, když na takovouto akci šel.

Speciální poděkování patří všem, kteří se zúčastnili: Lachtan, Mrož, Hoříto, Kutil, Lotrando, Šťovíček, Hrníček, Vojta K. (se svým otcem a tetou), Čtyřnožka, Kobliha a Baňka.

Nelze jinak, než si přát, aby nás příští rok šlo více, třeba i z jiných oddílů.

Za 1. oddíl Pražmo

Elf

pp_20171216-153617

Předání Betlémského světla ve Starobrněnské bazilice

Jak už se stalo pěknou tradicí, Betlémské světlo do baziliky Panny Marie na Starém Brně přinášejí vždy skauti a skautky z 91. a 26. oddílu. I ve středu 24. 12. 2014 tomu nebylo jinak, Pepa s Martičkou předali otci opatovi při mši svaté plamínek Betlémského světla, který tímto symbolem Kristova narození zapálil svíci u betléma. Odtud si ho potom mohli lidé odnést i do svých domovů, aby tam přinesl radost z Boží lásky k nám.

Vašek Procházka

pp_20171216-153617

Vánoce na brněnské radnici 23. 12. 2013

Již tradičně po celý den rozdávali skauti a skautky na brněnské radnici Betlémské Světlo. První skupinka přišla o něco dříve, aby nachystala všechny svíčky a kalíšky, potřebné k rozdávání. Úderem desáté se otevřely brány radnice pro širokou veřejnost a do všech prostor se nahrnuly spousty lidí. Skupinky skautů z brněnských oddílů se pak v rozdávání střídaly po celý den. A jakmile jim tato milá povinnost skončila, i oni si šli prohlédnout doprovodný program, který byl po celý den velmi pestrý. Co říci závěrem? Betlémské Světlo si získává stále více zájemců a lidé, kteří si pro něj chodí, jsou již ve větším počtu vybaveni vlastními lucerničkami. Nejkrásnější jsou ovšem rozzářené oči těch nejmenších, kteří si v doprovodu ať již rodičů nebo prarodičů berou tu „svoji“ lucerničku s Betlémským Světlem a odnášejí si ji domů.

Teti, 1. středisko „ŘEHOŘE MENDLA“ Brno

pp_20171216-153617

Rozvoz Brno – Bylnice 21. 12. 2013

S

ešli jsme se ráno na nádraží, jako obvykle. Anda a Míša z Třebíče, Lukáš, Šimon a já, Teti, všichni z Brna. Devítiletý Šimon jel s námi jako kurýr poprvé a moc se na to těšil.

Skoro na každé zastávce jsme vystupovali a předávali naše Světýlko. Holky s Lukášem se střídali v rozdávání a počítání přítomných na zastávkách, malý Šimon to pak poctivě zapisoval a vedl přehled o tom, kolik lidí si pro Betlémské Světlo přišlo. A nebylo jich málo. Přáli nám úspěch na cestě a občas nám i někteří dali trochu cukroví, jako povzbuzení při našem zodpovědném úkolu.
V Uherském Hradišti jsme přestupovali. Byl tam i redaktor a fotograf v jedné osobě a fotil si nás a předávání pro místní noviny. Měli jsme asi ¾ hodiny pauzu a tak jsme si dali malou svačinu.
Po odjezdu jsme prvně zastavili v Kunovicích a šli pozdravit pana přednostu, neboť to byl náš známý a tak jsme mu popřáli pěkné vánoční svátky. A už jsme netrpělivě vyhlíželi Uherský Brod, kde na nás, jako obvykle, čekal celý oddíl Luhačovických skautů, skautek, vlčat a světlušek. Po tradičním předání ve vlaku, abychom nezdržovali na nástupišti, jsme se na památku vyfotili s jedním skautem, kterého jsme si pamatovali jako malé vlče, když takto jel s oddílem poprvé před lety. Bylo tam takových účastníků sice více, ale času a místa málo. Inu, aspoň je vidět, jak rostou další kurýři. V Újezdci u Luhačovic jsme si vzájemně zamávali a pokračovali dál v naší cestě. V Záhorovicích na nás čekal celý chumel lidí, tak jsme rozdali, co jsme stihli a pomalu se blížili ke konci naší cesty do Bylnice. Tam jsme dorazili téměř s úderem poledne. Pozdravili jsme se tam s místními skauty, předali jim náš vzácný dárek a popřáli si i s nimi pěkné vánoce. Pro malého Šimona bylo v Bylnici asi největším zážitkem přepřahání lokomotivy, které velice pozorně sledoval.
Na zpáteční cestě jsme se pustili s chutí do darovaného cukroví, které nám moc chutnalo. Do Brna jsme přijeli zpět asi o půl páté. Holky se s námi rozloučily a šly na jiné nástupiště k vlaku, který je vezl domů do Třebíče. A zároveň jsme si slíbili, že za rok zase.

Teti, 1. středisko „ŘEHOŘE MENDLA“ Brno