Rozvážení Betlémského světla na trati Brno–Bylnice 17. 12. 2011

Sešli jsme se po roce zase na brněnském nádraží, Anda–Klíště, Lukáš a já. Pozdravili jsme se s ostatními kurýry a už honem do vlaku. Cesta k zastávkám byla ve znamení očekávání, kolik zájemců nás kde bude čekat. Byli skoro na všech. Ve Veselí nad Moravou se Klíště dokonce setkala s kamarádkou z kurzu. Setkání to bylo radostné a hlavně překvapivé, ani jedna z nich tu druhou při této akci vůbec nepředpokládala. Ve veselé náladě jsme pak pokračovali dál. V Uherském Hradišti jsme přestupovali a na nádraží na nás čekal chumel lidí. Bylo přes půl hodiny času a tak se Lukáš s Klíštětem činili. A znovu překvapení, další kamarád a tak nám čekání na přípoj do Bylnice rychle ubíhalo. Najednou se v čekárně objevila ještě jedna paní se svíčkou a viditelně ráda, že nás tu našla. Pak už jen společná fotka na krásném nádraží a vlak byl tu.
Paní průvodčí nás při kontrole lístků s úsměvem pozdravila a připomněla, že loni s námi taky jela ona. Když projevila zájem o Světýlko, domluvili jsme se, že na zpáteční cestě, až bude končit a vystupovat, jí Světýlko nachystáme a dáme s sebou. Jestli na první části naší trati byly intervaly mezi stanicemi delší, teď se to změnilo. Zastávky byly zhruba po pěti minutách. Přiznám se, že jsem se těšila hlavně do Uherského Brodu. Právě tady se loni najednou vhrnula do vlaku veliká skupina nadšených a štěbetajících klučíků a holčiček s rozzářenýma a zvědavýma očkama. A všichni kolem nás, takže jsme si najednou připadali jako mezi malými Šmoulíky. Luhačovičtí skauti si totiž právě sem vloni udělali s vlčaty a světluškami výlet pro Světýlko. Jeli prostě jednu zastávku „naproti“, v Uherském Brodu přistoupili k nám, ve vlaku jsme si Světlo předali a oni pak v Újezdci v klidu vystoupili, zamávali jsme si a pokračovali každá skupina jinam. Nádherná vzpomínka. A skutečně, byli tady znova. Sice jim ti malí Šmoulové trošku povyrostli, ale nadšení jim zůstalo.
V zastávce Bojkovice sice nikdo v daný okamžik nebyl, ale na poslední chvíli se objevil jeden zaměstnanec ČD, který Světlo chtěl, ale nic s sebou neměl. A tak znova domluva, že až se budeme asi za hodinu vracet stejným vlakem zpět, Světýlko už pro něj budeme mít. Zhruba za půl hodiny jsme dorazili do Bylnice. A zatímco lokomotiva s našimi věcmi měnila polohu v řazení vlaku, my se zdravili s bylnickými skauty a předali jim náš vzácný náklad, Betlémské Světlo. Ještě foto na rozloučenou a už nás vlak odvážel zpět směrem k Bojkovicím, kde už bylo to domluvené předání Světýlka. Chvilku poté přišla paní průvodčí a oznámila nám, že v Újezdci končí a bude vystupovat. Honem jsme jí nachystali Světýlko a s přáním spokojených a klidných svátků jí ho na zastávce v Újezdci u Luhačovic předali.
V Uherském Hradišti jsme sice měli na přestup jen tři minuty, ale stihli jsme to a vraceli se unavení, ale spokojení, směrem k Brnu. Rozvoz byl u konce, Světlo jsme rozdali a udělali tím radost mnoha lidem, s mnohými jsme se opětovně pozdravili a popřáli si. Celá akce skončila tak, jak měla. Betlémské Světlo jsme v pořádku předali.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *