Betlémské světlo s živým betlémem ve Višňové

Náš skautský oddíl ve středočeské vesničce Višňová má pár tradic, které odolávají vlivu času. Jednou z nich je i každoroční předávání Betlémského světla. Většinou se ale nespokojíme s pouhým předáním světýlka, ale nacvičíme k tomu s dospělými nebo dětmi (nebo nejčastěji všemi, kdo jsou po ruce:-)) i dramaticko-hudební představení živého betléma. Scénář ani provedení nebývají vždycky perfektní, protože čas je naším nepřítelem, ale obecenstvo, které za námi den či dva před Štědrým dnem dorazí, bývá uznalé a tleská i méně podařeným pasážím.

Letos se Betlémské světlo konalo 23. prosince, v šest večer, ve vánočně vyzdobeném kostele svaté Kateřiny ve Višňové. Díky višňovským zastupitelům byl před kostelem připraven stánek s teplým pitím zdarma, takže účinkující ani jejich rodiče a přátelé nemuseli příliš mrznout. O vyzvednutí Betlémského světla se postarali Tom s Magdou, a jelikož jsme ho letos potřebovali až 23. prosince, stačilo dojet pro něj do blízké Dobříše.

Do organizace a vystupování v letošním představení se zapojili zástupci skoro ze všech našich družinek, takže herce a herečky tvořila pestrá směs asi 30 skautů od nejmenších Pampelišek, Pastelek, Žížaláků a Gepardů, přes větší Bobry a Rosničky, až po nejstarší Sedmikrásky a Rychlé Šneky. Ukočírovat tuhle skupinu dalo celkem zabrat, takže není divu, že se chvilku před premiérou řešilo, že nedorazil oslík, byť měl odříkat část textu, že se andělé museli na chvíli vzdálit, protože si potřebují nastříkat třpytky na vlasy, nebo že se pastýř s Josefem a Marií s bojovým pokřikem honí kolem kostela, čímž akci na důstojnosti zrovna nepřidávají:-).

Kostel se ovšem k naší velké radosti rychle plnil, takže pro ty, co přišli krátce před šestou, už zbylo místo jen vzadu u dveří a občas si museli povyskočit, aby přes hlavy ostatních vůbec něco viděli. Minutu před šestou se všichni sami od sebe disciplinovaně ztišili a s očekáváním se zahleděli k oltáři, takže jsme se chtě nechtě museli ztišit i my účinkující a představení mohlo začít.

Celá akce letos začala trochu smutně, a to sice společnou minutou ticha k uctění památky bývalého prezidenta, pana Václava Havla.

Pak už se ozvala rolnička a za tónů Tiché noci se setmělým kostelem blížila „na jeviště“ betlémská světýlka andělů/vypravěčů. Text představení byl složen částečně z básniček profesionálních autorů (jakými jsou například Jaroslav Seifert nebo Josef Lada) a částečně z básniček o něco méně profesionálních autorů, čili nás:-). Nechyběly koledy, které jsme zpívali sami i s návštěvníky a které nám také hrálo spřátelené flétnovo-klávesové uskupení Mloci v noci.

Abyste si uměli lépe představit, jak naše představení vypadalo, můžete si přečíst pár krátkých úryvků ze scénáře:

Vypravěč: Marie s Josefem putují na sčítání lidu, Josef nemá kouska klidu.
Josef: Marie dítě každým dnem očekává, pod širým nebem, chuděra, přespává…
Zlá vesničanka: Co tady děláte? Co na nás v noci boucháte? Snad zloději či žebráci? Táhněte někam na práci!

Josef: Jsem tesař Josef.
Marie: A já Marie, jeho žena. Na sčítání lidu putujeme do Betléma. Jsme na cestě už několik dní.
Zlá vesničanka: Jsem snad já bába porodní?
Josef: Jenom nocleh hledáme.
Zlá vesničanka: U nás volno nemáme!
Oslík: Starý brachu, cítíš v kříži –
Vůl: -že se tu k nám někdo blíží?
Oslík: Takže nejsem jediný?
Vůl: Dnes se změní dějiny!…
Andělé: Ze všech stran se lidé sbíhají a Ježíškovi dárky k jeslím skládají. Jablíčka, mléko i ořechy, stájí se nesou obdivné povzdechy.
Vesničanka Míša: Jak je krásný a malinký.
Vesničanka Danča: A jak se drží maminky.
Vesničanka Barča: Teta, vidíte tu velkou záři? (kometu)
Vesničanka Danča: Jak se asi na tohle bude Herodes tvářit?

A tak podobně jsme divákům předvedli známý příběh v trochu upravené verzi:-). Když už byl Ježíšek obklopen pastýři, králi, daráčky, kometou a dalšími, zazpívali jsme si společně pár koled a nejmenší vesničanky a andílci mezitím vyrazili se svíčkami mezi diváky a předávali plamínek betlémského světla do všech lucerniček i svíček ve sklenicích, co jich jen v kostele bylo. Naši diváci už jsou ohledně ochrany před sfouknutím plamínku dostatečně poučení, takže vlastnit lucerničku nebo odolnou svíčku patří v rodinách višňovských skautů k běžnému standardu.

Na závěr jsme se se všemi rozloučili, popřáli si krásné Vánoce a postáli ještě se světýlky, punčem a čajem před kostelem. Básník by dodal, že jsme s rodiči, kamarády a známými postáli v družném hovoru. My bychom ale spíš řekli, že přes koledy, přání veselých Vánoc a vzrušené rozhovory nebylo slyšet ani slovo:-).

Děkujeme moc všem, kteří tradici předávání Betlémského světýlka vymysleli, zorganizovali a udržují ji živou. Díky nim máme i my v předvánočním čase o zábavu a veselé zážitky postaráno. Na závěr zbývá dodat: Pokoj lidem dobré vůle a na shledanou příští rok.

Lucka Nekolná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *