Plný kostel ve Višňové

Tak už zase přišly Vánoce a s nimi i vánoční tradice. Jednu z nich jsme nemohli v našem višňovském skautském oddíle vynechat ani letos – předávání Betlémského světýlka. Za těch asi deset let, kdy tuto tradici ve středočeské vesnici Višňová udržujeme, už jsme si vytvořili početné a věrné publikum, takže se barokní kostelík svaté Kateřiny zaplňuje diváky čím dál tím více. Letos jsme se až trochu vyděsili, protože si pro světlo přišlo tolik lidí, že zaplnili i středový prostor mezi lavicemi, který obvykle používáme jako část „jeviště“.

Předvečer Štědrého dne (tedy 23. prosince) byl deštivý a nebývale teplý, ale zimní atmosféru nám pomohl navodit pobyt v kostele, který si udržuje konstantně chladné klima. Ven do deště jsme se s účinkujícími chodili ohřát. Před samotným předáním světla, pro které jsme si dojeli do dobříšského pastoračního centra, jsme jako obvykle předvedli asi dvacetiminutové představení s betlémskou a vánoční tematikou, které jsme nacvičovali během prosince s dětmi i dospělými z našeho oddílu. Text každý rok trochu obměňujeme, aby se věrní diváci nenudili. Letos jsme si opět vypůjčili i texty několika spisovatelů – jako např. Eduarda Basse, Jaroslava Seiferta nebo Josefa Lady. A další literární práci odvedly spisovatelky, jejichž dílo budoucnost teprve ocení, tedy Mirča, Eliška a Lucka z našeho oddílu. Přidali jsme k tomu ještě několik koled a vánočních písní, které jsme úplně amatérsky, ale s láskou nacvičili, a vznikla nám tak trochu literární, dramatická a hudební koláž.

Nejprve jsme se i s diváky ocitli u stromku, kde se postavy maminky, tatínka, dětí (a kapra:-)) chystaly na Vánoce. Tatínek lovil kapra, maminka pletla vánočku a odháněla děti od rozinek a děti se nemohly dočkat nadílky. A protože se u toho trochu nudily, vyprávěla jim maminka příběh o narození Ježíška. Další část už byla klasicky betlémská – Marie s Josefem putovali do Betléma, ale zas je nikde nechtěli nechat přespat. Nakonec skončili jako každý rok ve stáji, kam za nimi postupně přišly všechny známé postavy. Jen osel a vůl nám letos chyběli, o tyhle role je kupodivu pramalý zájem:-). Co ale rozhodně chybět nemohlo, je postava „zlé vesničanky s lucernou“, která odepře chudince Marii ubytování. Tato část textu se v našem představení objevuje s železnou pravidelností, takže i když nám zlá vesničanka těsně před představením vypadla, úplně automaticky a bez zkoušky ji nahradila jedna z organizátorek, text totiž umí každý zpaměti. Zní zhruba takto:

anděl: V celičké vesnici nikde je nechtějí,
ke statku velkému kráčejí s nadějí.
Josef: Snad tu žijí dobří lidé.
Marie: Cítím, že to brzy přijde. (zaklepe)
vesničanka: Co tady děláte? Co na nás v noci boucháte?
Snad zloději, či žebráci? Táhněte někam na práci!
Josef: Jsem tesař Josef.
Marie: A já Marie, jeho žena, na sčítání lidu putujeme do Betléma. Jsme na cestě už několik dní.
vesničanka: Jsem snad já bába porodní?
Josef: Jenom nocleh hledáme.
vesničanka: U nás volno nemáme! (sfoukne lucernu)

Bez zlé vesničanky by to u nás prostě nebylo to pravé Betlémské světlo! Dále pokračovalo všechno zaběhnutým chodem, jen trochu větší prostor dostali tři králové. Část jejich textu zněla:

Melichar: Ve hvězdách jsme přečetli,
a hvězdy se nemýlí,
že se díky Betlému
celé lidstvo posílí.
Kašpar: Narození Ježíška
událost je nemalá,
historie nebude,
co dodneška bývala.
Baltazar: Celá země se teď hnula,
začínáme rokem nula.
A od dneška dojista
počítáme od Krista.

Kostel odměnil naše snažení potleskem. A pak už nastala chvíle napalování světýlka, což tradičně obstarávají ti nejmenší a nejroztomilejší skauti. Letos to byly světlušky v rolích andělů a vesničanek, které vyrazily s hořícími svíčkami k divákům. Měli jsme ale svíčky se špatnými knoty, takže zapálené nevydržely moc dlouho. Lidé si ovšem napalovali jedni od druhých a za chvíli už svítil celý kostel (vzhledem k deštivému a větrnému počasí nebylo snadné světlo donést až domů, ale u nás už se ví, v jakých domácnostech světýlko hoří a kde je možné zazvonit a znovu si ho napálit).

Když už jsme všichni svítili a vánoční atmosféra by se i přes to teplé venkovní počasí dala krájet, zazpívali jsme si ještě společně tři koledy a pak si všichni hromadně začali přát šťastné a veselé Vánoce. Známí i méně známí se spolu zastavovali a spousta lidí se shromáždila před kostelem, kde s deštníkem a světýlkem ve sklenici nebo lucerničce popíjeli připravené svařené víno a vzájemně si notovali, jak se nám to letošní Betlémské světlo zaplaťpánbůh zase povedlo. Ještěže ten konec světa letos nebyl, takhle se můžeme těšit i na příště:-).

Tak ať nám světýlko dlouho hoří!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *