cropped-bs_logo-1.png

1. oddíl Pražmo s Betlémským světlem na Ivančenu

22. prosince 2014

(se vzpomínkou na Vláďu Čermáka Zuzinu 17. 12. 1919)

Naše pouť si dala za cíl připomenout 95. výročí narození Vládi Čermáka-Zuziny a znovu vynést Betlémské světlo na Ivančenu, což je výzva jistě pro každého skauta.

 

Zlatá neděle, přes noc napadl lehký poprašek, který však přes den roztál, takže to příliš adventně nevypadalo. Při pohledu z okna jsem si vzpomněl na minulý rok, kdy jsme se potýkali cestou na Ivančenu s ledovkou a silným nárazovým větrem, letos to bylo klidnější.

Ráno jsme v našem kostele sv. Jana Nepomuckého na Morávce měli mši svatou, kde jsme jako skauti slavnostně předali Betlémské světlo.

Na Ivančenu jsme vyrazili krátce po půl druhé. Náš oddíl se vydal naší oblíbenou trasou-údolím Jestřábí. Mnozí skauti a roveři nasadili velmi rychlé tempo, čemuž jsem se zpočátku velmi divil. Vlajkonošem se velmi rád stal Šťovíček a celou cestu tam i zpět vlajku hrdě nesl. Betlémské světlo jsem zpočátku nesl jen já sám, nikdo jiný se totiž neodvažoval, protože všem jsem vyhrožoval: „Když někomu Betlémské světlo zhasne, bude muset pěšky až do Betléma!“ Nakonec se však odvážlivci našli. Mnohá vlčata jsem udivil tím, že petrolej vydrží na cestu tam i zpátky, většina nesouhlasně kroutila hlavou, ale nakonec mi musela dát za pravdu.

V půli cesty nás mile překvapil sníh, i když ho napadlo jen několik milimetrů, přesto vlčata vypadala, jako by sníh viděla poprvé v životě. Sněhu bylo málo, ale co by za takový poprašek dali třeba v Praze. Cesta vesele ubíhala, i když si nejmenší vlčata neodpustila typickou větu: „Jak je to ještě daleko?“

Krátce po třetí hodině jsme dorazili vítězně na Ivančenu, kde jsem si uvědomil, že je to vlastně pokaždé malý zázrak, když se světlo z Betléma, symbol míru a naděje, dostane až k nám!

 

Přímo na hřebeni u Ivančeny jsme všichni pocítili, že se teplota pohybuje kolem bodu mrazu, mnohým byla zima, přesto jsme se pokusili o fotku v kroji. Bohužel fotoaparát stávkoval, zřejmě mu taky byla zima. Pokusil jsem se o pár záběrů kamerou, ale to jen ve spěchu.

Mnohým přišlo vhod zahřát si prokřehlé ruce u petrolejky. Betlémské světlo dokáže i zahřát, i to je jedním z poznatků, který si člověk odnesl z poutě na Ivančenu.

Cestou zpátky posílám SMS pozdrav z Ivančeny. Velmi mě pak potěšila odpověď od Dobromily Vaňkové-Ivavy, členky předválečného 1. dívčího oddílu Ostrava: „Nazdar Elfe, děkuji za zprávu z Ivančeny. Přeji krásné skautské Vánoce dívčímu i chlapeckému oddílu u vás a Tobě mnoho radosti mezi skauty v celém příštím roce. Tisknu levici. Ivava.“

Na cestě zpátky nás přepadla tma a les dostal okamžitě magický rozměr. Při hořící petrolejce, která nám osvětlovala cestu, se mi okamžitě vybavil jeden z citátů o Betlémském světle: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila…“ Těžko se takový prožitek popisuje, jako by všechny kmeny naráz zlatě zářily…

Lachtan na cestě zpátky kvituje, že petrolejka je lepší než baterka, rovněž vzpomínáme na extrémní větrné počasí, které panovalo minulý rok.

U lesní správy na Krásné pro většinu skautů a vlčat přijeli rodiče, takže jsme se rozloučili, Hrníček si ještě dělá legraci vypočítáváním své osobní újmy, kterou utržil, když na takovouto akci šel.

Speciální poděkování patří všem, kteří se zúčastnili: Lachtan, Mrož, Hoříto, Kutil, Lotrando, Šťovíček, Hrníček, Vojta K. (se svým otcem a tetou), Čtyřnožka, Kobliha a Baňka.

Nelze jinak, než si přát, aby nás příští rok šlo více, třeba i z jiných oddílů.

Za 1. oddíl Pražmo

Elf

cropped-bs_logo-1.png

Předání Betlémského světla ve Starobrněnské bazilice

Jak už se stalo pěknou tradicí, Betlémské světlo do baziliky Panny Marie na Starém Brně přinášejí vždy skauti a skautky z 91. a 26. oddílu. I ve středu 24. 12. 2014 tomu nebylo jinak, Pepa s Martičkou předali otci opatovi při mši svaté plamínek Betlémského světla, který tímto symbolem Kristova narození zapálil svíci u betléma. Odtud si ho potom mohli lidé odnést i do svých domovů, aby tam přinesl radost z Boží lásky k nám.

Vašek Procházka

cropped-bs_logo-1.png

Vánoce na brněnské radnici 23. 12. 2013

Již tradičně po celý den rozdávali skauti a skautky na brněnské radnici Betlémské Světlo. První skupinka přišla o něco dříve, aby nachystala všechny svíčky a kalíšky, potřebné k rozdávání. Úderem desáté se otevřely brány radnice pro širokou veřejnost a do všech prostor se nahrnuly spousty lidí. Skupinky skautů z brněnských oddílů se pak v rozdávání střídaly po celý den. A jakmile jim tato milá povinnost skončila, i oni si šli prohlédnout doprovodný program, který byl po celý den velmi pestrý. Co říci závěrem? Betlémské Světlo si získává stále více zájemců a lidé, kteří si pro něj chodí, jsou již ve větším počtu vybaveni vlastními lucerničkami. Nejkrásnější jsou ovšem rozzářené oči těch nejmenších, kteří si v doprovodu ať již rodičů nebo prarodičů berou tu „svoji“ lucerničku s Betlémským Světlem a odnášejí si ji domů.

Teti, 1. středisko „ŘEHOŘE MENDLA“ Brno

cropped-bs_logo-1.png

Rozvoz Brno – Bylnice 21. 12. 2013

S

ešli jsme se ráno na nádraží, jako obvykle. Anda a Míša z Třebíče, Lukáš, Šimon a já, Teti, všichni z Brna. Devítiletý Šimon jel s námi jako kurýr poprvé a moc se na to těšil.

Skoro na každé zastávce jsme vystupovali a předávali naše Světýlko. Holky s Lukášem se střídali v rozdávání a počítání přítomných na zastávkách, malý Šimon to pak poctivě zapisoval a vedl přehled o tom, kolik lidí si pro Betlémské Světlo přišlo. A nebylo jich málo. Přáli nám úspěch na cestě a občas nám i někteří dali trochu cukroví, jako povzbuzení při našem zodpovědném úkolu.
V Uherském Hradišti jsme přestupovali. Byl tam i redaktor a fotograf v jedné osobě a fotil si nás a předávání pro místní noviny. Měli jsme asi ¾ hodiny pauzu a tak jsme si dali malou svačinu.
Po odjezdu jsme prvně zastavili v Kunovicích a šli pozdravit pana přednostu, neboť to byl náš známý a tak jsme mu popřáli pěkné vánoční svátky. A už jsme netrpělivě vyhlíželi Uherský Brod, kde na nás, jako obvykle, čekal celý oddíl Luhačovických skautů, skautek, vlčat a světlušek. Po tradičním předání ve vlaku, abychom nezdržovali na nástupišti, jsme se na památku vyfotili s jedním skautem, kterého jsme si pamatovali jako malé vlče, když takto jel s oddílem poprvé před lety. Bylo tam takových účastníků sice více, ale času a místa málo. Inu, aspoň je vidět, jak rostou další kurýři. V Újezdci u Luhačovic jsme si vzájemně zamávali a pokračovali dál v naší cestě. V Záhorovicích na nás čekal celý chumel lidí, tak jsme rozdali, co jsme stihli a pomalu se blížili ke konci naší cesty do Bylnice. Tam jsme dorazili téměř s úderem poledne. Pozdravili jsme se tam s místními skauty, předali jim náš vzácný dárek a popřáli si i s nimi pěkné vánoce. Pro malého Šimona bylo v Bylnici asi největším zážitkem přepřahání lokomotivy, které velice pozorně sledoval.
Na zpáteční cestě jsme se pustili s chutí do darovaného cukroví, které nám moc chutnalo. Do Brna jsme přijeli zpět asi o půl páté. Holky se s námi rozloučily a šly na jiné nástupiště k vlaku, který je vezl domů do Třebíče. A zároveň jsme si slíbili, že za rok zase.

Teti, 1. středisko „ŘEHOŘE MENDLA“ Brno

cropped-bs_logo-1.png

Rozvoz Betlémského světla Brno-Pardubice

V sobotu ráno 21. 12. jsme vyrazili já, Švýcar, s Jirkou Douškem, Vrabčákem, Katkou Černou a Kubou… na vlakové nádraží v Brně, kde jsme převzali Betlémské Světlo a vyrazili na dlouhou cestu do Pardubic.

Na každé stanici jsme měli za úkol předat Betlémské Světlo skautům i lidem, kteří na něj čekali a oni nás za to obdarovali cukrovím, svíčkou nebo přáníčkem.
Po cestě ve vlaku jsme si povídali a jedli cukroví a vůbec celá ta cesta a vánoční atmosféra spojená s tímto posláním byla na tom všem úplně nejlepší. Čím víc jsme se přibližovali k Pardubicím, tím víc na nás čekalo na stanicích lidí a v samotných Pardubicích bylo zaplněné snad celé nástupiště.
Počet lidí, kteří si udělali čas v této uspěchané době a přišli si pro Betlémské Světlo, byl pro mne velkým zážitkem. V Pardubicích také k Jirkovi přišel pán s mikrofonem Českého rozhlasu a požádal ho o rozhovor na téma cesta s Betlémským Světlem a dojmy z cesty.

Na zpáteční cestu jsme jeli úplně novým vlakem, kde v kupé byl nezvykle dlouhý stůl, a ten jsme zaskládali vším nashromážděným cukrovím a Jirkovými tousty, které po všem tom sladkém chutnali úplně skvěle. Po návratu domů jsem byl sice přecpán k prasknutí, ale velice šťastný, že jsem se tohoto poslání mohl zúčastnit.

Švýcar, družina vlčat Rexíci (středisko Starý Lískovec)

cropped-bs_logo-1.png

Betlémské světlo na Ivančeně

V souvislosti s akcí se světlem betlémským se zmiňuje úryvek z evangelia apošlola Jana: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ Což lze vztáhnout i na odkaz popravených odbojářů, kteří sice byli popraveni, mohlo by se zdát, že zlo zvítězilo, ale jejich odkaz nám osvětluje cestu i v současné době – např. že pro dobro musí člověk dokázat obětovat i to nejcennější, co od Boha máme, svůj vlastní život.

Avšak i citát z Bible pro ročník 2013: „Nikdy nepodceňuj maličké; může tě to překvapit – z nepatrného počátku vzejde veliká věc.“ (začátek 5. knihy proroka Michaeáše) lze vztáhnout na tématiku Ivančeny, neboť kdo mohl v roce 1946 tušit, že pár kamenů s křížem vyroste do takovýchto rozměrů?

Proto jsme se dnes vydali s Betlémských světlem k Ivančeně. Tak trochu jsem si dopisoval před touto akcí s ředitelem CHKO Mgr. Františkem Jaskulou, a ten neměl námitek (to jen tak pro pořádek), dokonce nám napsal, že se bude jednat určitě o pěknou akci a že doufá ve zdarný průběh.

Z Jestřábího jsme vyrazili chvilku po 10. hodině a u mohyly jsme byli ve čtvrt na 12.

Na Ivančenu jsme se vydali i kvůli tomu, že 17. prosince bylo výročí narození Vladimíra Čermáka. Zuzina by letos „oslavil“ 94. narozeniny.

Cesta byla příjemná, byť to trochu klouzalo a brodili se ve sněhu, kterého bylo ale velice málo. Lidí bylo na Ivančeně asi 15, ale byli jsme asi jediní, kteří nešli z Lysé hory, nebo na ni zrovna mířili. Mnozí si mohylu fotili, četli si umístěné cedule. Dokonce se nás někteří ptali, kam až s tím Betlémským světlem jdeme. Překvapilo mne, že pochopili, proč pobíháme po horách ve dne se zapálenou petrolejkou.

Je možné, že de facto Betlémské světlo na Ivančeně nikdy nebylo.

Při výstupu se nám nejvíce osvědčilo nést Betlémské světlo v klasické přenosné petrolejce, kde se dařilo chránit plamínek Betlémského světla i při silnějším nárazovém větru.

***

Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, kde jsou pohřbeni členové odbojové skupiny Vládi Čermáka… Ano, je to spíše dušičkové téma, ale v poslední době jsme se nad tímto tématem uvažovali. Jisté osvětlení přináší Tiki v jednom ze svých emailů:

„Co se týče pohřbů: klukům se dělal jeden ceremoniál v Cieszyně, pak je převezli do Ostravy a tam byl druhý – obrovský – za účasti kdekoho (skauti, spolky, zástupci magistrátu apod.) ve starém krematoriu. Mám v knížce fotku na str. 304, to, co je uprostřed, jsou jejich urny, ale není to moc zřetelné. O stránku dál je fotka z Bílkova pohřbu v Metylovicích a někde doma mám foto jeho hrobu z roku cca 2010 nebo tak nějak (Bílků zařvalo za války dost, jak ve skautském, tak taky v sokolském odboji). Co vím, tak urny si po pohřbu rozebrali rodinní příslušníci. Pokoušela jsem se zjistit, co se stalo s urnami, ale nikdo nebyl schopen tuhle otázku zodpovědět.“

Takže Bílek je pohřben v Metylovicích, u ostatních nelze v současnosti zjistit, zda byli pohřbeni, či zda mají jejich urny pořád vlastní jejich rodinní příslušníci.

Dle současného poznání ve skutečnosti nevíme, kde se přesně členové odbojové skupiny Vladimíra Čermáka narodili a bývá zvykem, že se na dům, kde žili významní lidé dávají, minimálně Vladimír Čermák by si toho plně zasluhoval, ale bylo by nutné zjistit, zda ještě stojí v Ostravě dům, který měl tehdá adresu „Zengrova ulice číslo 43“. V tomto domě za války bydlel, byl v něm zatčen gestapem.

za 1. oddíl Pražmo
světlonoši Lachtan, Drákula a Elf

cropped-bs_logo-1.png

Betlémské světlo v Čáslavi

Čáslav – Stalo se již tradicí, že si i v Čáslavi mohou zájemci vyzvednout Betlémské světlo. Tato akce proběhla v pondělí, v tee-pee na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Vánoční atmosféru umocňoval zpěv tradičních vánočních koled v podání čáslavských skautů a skautek. Mnozí zájemci o zapálení světla využili možnost občerstvit se domácím cukrovím a ohřát se trochou čaje. Lidé si přinášeli lampičky, kdo neměl, byly připraveny zdarma sklenice se svíčkami. Přestože většina lidí chtěla přispět alespoň malou částkou na náklady spojené s akcí, skauti striktně peníze odmítali. Někteří položili na stolek drobné a odešli, skauti je doslova honili po náměstí, aby jim i drobný obnos vrátili. Ve společnosti zaměřené přehnaně na zisk a konzum je to chválihodný výchovný přístup.

A kde se vzala tradice předávání Betlémského světla? Betlémské světlo je plamínek, který putuje napříč Evropou. Světýlko je zažehnuté v místě narození Ježíše Krista, v Betlémě. Do České republiky letos dorazilo již popětadvacáté. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v Rakousku, odkud se rozšířila po celé Evropě. Tak byla založena novodobá vánoční tradice. Úplně poprvé plamínek přicestoval v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky na pomoc znevýhodněným dětem. K nám se Betlémské světlo poprvé dostalo prostřednictvím exilových skautů a skautek v prosinci 1989 a bylo předáváno pod sochou sv. Václava v Praze.

Letos k nám Betlémské světlo tradičně doputovalo z Vídně, kde ho v sobotu 14. prosince rakouští skauti a skautky předali skautským delegacím z celé Evropy. Za Česko tradičně přebrali plamínek skauti a skautky z Brna. Slavnostní předání Betlémského světla proběhlo v pátek 20. pro­since v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Plamen od skautů a skautek symbolicky převzal arcibiskup Dominik Duka, starosta Junáka Josef Výprachtický a další významné osobnosti. Během předání zazpíval skautský sbor Cantuta. V sobotu 21. prosince se světlo začalo rozvážet do všech koutů republiky. Vyzvednout si ho mohl každý: skauti a skautky totiž světlo nerozvážejí jen vlakem, ale umisťují ho i do různých institucí, jako jsou knihovny, na vánoční trhy, na náměstí měst a do kostelů.

Při předávání Betlémského světla v Čáslavi panovala pohoda, vládla dobrá nálada a přátelská atmosféra. Bylo vidět, že čáslavští skauti a skautky se řídí heslem: „Tato akce není na to, aby veřejnost věnovala pozornost skautům, ale aby skauti věnovali pozornost veřejnosti.“

cropped-bs_logo-1.png

Adventní koncert v Mrtníku

Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové oživili o čtvrté adventní neděli 23. prosince 2012  kostel Narození Panny Marie v Mrtníku.

Dominantou koncertního programu, jehož mottem byl text slavného motetta českého kantora Tomáše Kolovrátka (1763–1831), byla Missa ex D významného českého skladatele 18. století Jiřího Ignáce Linka (1725–1791). Linek, rodák z Bakova nad Jizerou, získal hudební vzdělání mj. u varhaníka Václava Červenky v Mladé Boleslavi a v Praze u proslulého Josefa Segera. V roce 1743 provedl v Praze při korunovaci Marie Terezie své, i dnes hojně provozované, Korunovační fanfáry. Od roku 1747 až do své smrti působil ve svém rodišti jako písař, později kantor a ředitel kůru městského kostela sv. Bartoloměje. Z tří set dochovaných Linkových skladeb zazněla také pastorela Hleďte, bratři, jaká jasnost.

Zpívala Květuše Ernestová a komorní pěvecký soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice, vítěz prestižní pěvecké soutěže Allegro 2012, za doprovodu Táni Rezkové (zobcové flétny), Hany Hoffmannové (housle) a Petra Svobody (klarinet). Trumpetové party přednesli Jakub Svejkovský a 1. trumpetista trubačů prezidenta české republiky František Svejkovský. Vzácné varhany z roku 1898 rozezněl Přemysl Kšica (1981), emeritní ředitel kůru chrámu Panny Marie Sněžné v Praze, který po maturitě na gymnáziu absolvoval studium hry na varhany na Pražské konzervatoři (prof. Josef Popelka). Dále pokračoval na Akademii múzických umění v Praze a na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu v oboru varhany, kde absolvoval ve třídě Prof. Dr. Ludgera Lohmanna. Studiu varhanní improvizace se věnoval pod vedením prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Působil též pedagogicky v rámci varhanního kurzu pořádaného Arcibiskupstvím pražským za účelem zdokonalování hry chrámových varhaníků. Intenzivně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Pravidelně spolupracuje s řadou hudebních těles (Pražský katedrální sbor, Canti di Praga, Čeští symfoničtí sólisté).

Sváteční slovo pronesl P. Mgr. Stefan Wojdyła, po koncertě bylo předáváno betlémské světlo. Návštěvníci koncertu přispěli na obnovu kostela částkou 2 600 Kč.

cropped-bs_logo-1.png

Rozvoz Bohumín – Mosty u Jablunkova

Cesta probíhala velmi klidně bez komplikací a problémů. Na zastávkách čekali zájemci ve větších skupinách a někde i jen jeden zájemce. Po přívozu do konečné stanice plamínek zaplál v kanceláři ČD. V tento den ještě světýlko pokračovalo na farní úřady v našem regionu a také bylo zapáleno v klášteře sester Alžbětinek v Jablunkově, kde jej velmi vřele uvítaly. Svou pouť ukončilo na farním úřadě v Třinci, odkud bude přineseno o Štědrém dni do kostela sv. Alberta k slavnostní mši svaté. Hezké a pokojné prožití svátků vánočních prozářených plamínkem Betlémského světla přejí kurýři ze střediska Hraničář Třinec

Se stiskem levice Tomáš Kyvalský – Kivi

cropped-bs_logo-1.png

Předávání Betlémského světla ve Starobrněnské bazilice

Na Štědrý den, 24. 12. 2012, při mši svaté v 15.00 hod. předali v Starobrněnské bazilice o. opatovi v obětním průvodu Betlémské světlo zástupci střediska Řehoře Mendla Pepa s Martičkou. Po mši sv. byla zapálena tímto plamínkem svíce u betléma, odkud si tento symbol Boží lásky potom odnášeli návštěvníci bohoslužby do svých domovů.