mapa

Betlémské světlo přivezené oddílem Lipenská dvojka z Lipníku nad Bečvou

Letos to bylo poprvé, co se náš oddíl zúčastnil akce Betlémské světlo, distribuci světélka jsme měli rozdělenou na dva dny. Náš oddíl je velký a míst v autech málo.

První den 22. 12. jsme pro světélko jeli do Hranic na Moravě a potom ho rozvezli v našem městě na místa, historicky známá už několik let, kde si pro světélko lidé přicházeli. Tato místa jsou obchod zelenina p. Zapalačové a Lipenský pivovar. Tento den jsme rozvezli Betlémské světlo i do přilehlých vesnic navštívili jsme kostel v Oseku nad Bečvou a v Dolním Újezdě.

Druhý den 23. 12. jsme se zúčastnili nedělní bohoslužby v kostele sv. Jakuba v Lipníku nad Bečvou. Zde jsme s částí oddílu předali Betlémské světlo přímo místnímu faráři.

Pro všechny zúčastněné světlušky, vlčata, skautky a skauty to byl velmi nevšední zážitek a všichni se těší na příští rok.

Vedoucí oddílu Lipenská dvojka
Dan Machač

mapa

Plný kostel ve Višňové

Tak už zase přišly Vánoce a s nimi i vánoční tradice. Jednu z nich jsme nemohli v našem višňovském skautském oddíle vynechat ani letos – předávání Betlémského světýlka. Za těch asi deset let, kdy tuto tradici ve středočeské vesnici Višňová udržujeme, už jsme si vytvořili početné a věrné publikum, takže se barokní kostelík svaté Kateřiny zaplňuje diváky čím dál tím více. Letos jsme se až trochu vyděsili, protože si pro světlo přišlo tolik lidí, že zaplnili i středový prostor mezi lavicemi, který obvykle používáme jako část „jeviště“.

Předvečer Štědrého dne (tedy 23. prosince) byl deštivý a nebývale teplý, ale zimní atmosféru nám pomohl navodit pobyt v kostele, který si udržuje konstantně chladné klima. Ven do deště jsme se s účinkujícími chodili ohřát. Před samotným předáním světla, pro které jsme si dojeli do dobříšského pastoračního centra, jsme jako obvykle předvedli asi dvacetiminutové představení s betlémskou a vánoční tematikou, které jsme nacvičovali během prosince s dětmi i dospělými z našeho oddílu. Text každý rok trochu obměňujeme, aby se věrní diváci nenudili. Letos jsme si opět vypůjčili i texty několika spisovatelů – jako např. Eduarda Basse, Jaroslava Seiferta nebo Josefa Lady. A další literární práci odvedly spisovatelky, jejichž dílo budoucnost teprve ocení, tedy Mirča, Eliška a Lucka z našeho oddílu. Přidali jsme k tomu ještě několik koled a vánočních písní, které jsme úplně amatérsky, ale s láskou nacvičili, a vznikla nám tak trochu literární, dramatická a hudební koláž.

Nejprve jsme se i s diváky ocitli u stromku, kde se postavy maminky, tatínka, dětí (a kapra:-)) chystaly na Vánoce. Tatínek lovil kapra, maminka pletla vánočku a odháněla děti od rozinek a děti se nemohly dočkat nadílky. A protože se u toho trochu nudily, vyprávěla jim maminka příběh o narození Ježíška. Další část už byla klasicky betlémská – Marie s Josefem putovali do Betléma, ale zas je nikde nechtěli nechat přespat. Nakonec skončili jako každý rok ve stáji, kam za nimi postupně přišly všechny známé postavy. Jen osel a vůl nám letos chyběli, o tyhle role je kupodivu pramalý zájem:-). Co ale rozhodně chybět nemohlo, je postava „zlé vesničanky s lucernou“, která odepře chudince Marii ubytování. Tato část textu se v našem představení objevuje s železnou pravidelností, takže i když nám zlá vesničanka těsně před představením vypadla, úplně automaticky a bez zkoušky ji nahradila jedna z organizátorek, text totiž umí každý zpaměti. Zní zhruba takto:

anděl: V celičké vesnici nikde je nechtějí,
ke statku velkému kráčejí s nadějí.
Josef: Snad tu žijí dobří lidé.
Marie: Cítím, že to brzy přijde. (zaklepe)
vesničanka: Co tady děláte? Co na nás v noci boucháte?
Snad zloději, či žebráci? Táhněte někam na práci!
Josef: Jsem tesař Josef.
Marie: A já Marie, jeho žena, na sčítání lidu putujeme do Betléma. Jsme na cestě už několik dní.
vesničanka: Jsem snad já bába porodní?
Josef: Jenom nocleh hledáme.
vesničanka: U nás volno nemáme! (sfoukne lucernu)

Bez zlé vesničanky by to u nás prostě nebylo to pravé Betlémské světlo! Dále pokračovalo všechno zaběhnutým chodem, jen trochu větší prostor dostali tři králové. Část jejich textu zněla:

Melichar: Ve hvězdách jsme přečetli,
a hvězdy se nemýlí,
že se díky Betlému
celé lidstvo posílí.
Kašpar: Narození Ježíška
událost je nemalá,
historie nebude,
co dodneška bývala.
Baltazar: Celá země se teď hnula,
začínáme rokem nula.
A od dneška dojista
počítáme od Krista.

Kostel odměnil naše snažení potleskem. A pak už nastala chvíle napalování světýlka, což tradičně obstarávají ti nejmenší a nejroztomilejší skauti. Letos to byly světlušky v rolích andělů a vesničanek, které vyrazily s hořícími svíčkami k divákům. Měli jsme ale svíčky se špatnými knoty, takže zapálené nevydržely moc dlouho. Lidé si ovšem napalovali jedni od druhých a za chvíli už svítil celý kostel (vzhledem k deštivému a větrnému počasí nebylo snadné světlo donést až domů, ale u nás už se ví, v jakých domácnostech světýlko hoří a kde je možné zazvonit a znovu si ho napálit).

Když už jsme všichni svítili a vánoční atmosféra by se i přes to teplé venkovní počasí dala krájet, zazpívali jsme si ještě společně tři koledy a pak si všichni hromadně začali přát šťastné a veselé Vánoce. Známí i méně známí se spolu zastavovali a spousta lidí se shromáždila před kostelem, kde s deštníkem a světýlkem ve sklenici nebo lucerničce popíjeli připravené svařené víno a vzájemně si notovali, jak se nám to letošní Betlémské světlo zaplaťpánbůh zase povedlo. Ještěže ten konec světa letos nebyl, takhle se můžeme těšit i na příště:-).

Tak ať nám světýlko dlouho hoří!

mapa

Rozvoz Brno–Bylnice 22. 12. 2012

Ráno jsme se sešli s ostatními kurýry na nádraží, Anda, Filip (oba z Třebíče) a já. Vlak nám jel v 7.35 směrem na Uherské Hradiště. Ohlásili jsme se průvodčímu, nalepili znaky BS, Brouček nás vyfotil a už jsme jeli. Do Uherského Hradiště nás čekalo pouhých deset stanic, na kterých byli zájemci o Betlémské Světlo. Hned na první zastávce, což byl Slavkov, stál hlouček lidí a skupinka malých vlčat a světlušek, kteří důležitě drželi krásnou lucernu a s nadšením čekali na náš plamínek. I na následujících stanicích stály se svými rodiči a vůdci další děti. Bylo hezké vidět tu radost v jejich tvářích, s jakou přebíraly plamínek Betlémského Světla, které jsme jim vezli.

V Uherském Hradišti jsme měli asi 3/4 hodiny čas mezi přestupem na další vlak, který nás měl dovézt až do Bylnice. Těsně před odjezdem nás překvapila jedna mladá maminka, která nás našla už podle znovu vylepených znaků. Nestihla nás při příjezdu a měla velkou radost, že dostala plamínek ještě než nás výpravčí pustil na další trať.

Mezi Uherským Hradištěm a Bylnicí na nás čekal kus pořádné práce. Stanice následovaly zhruba v 5–7minutových intervalech. V Uherském Brodu už na nás čekala oddílová výprava luhačovických vlčat a světlušek, kteří nastoupili do našeho vlaku a jeli s námi do Újezdce. Ve vlaku si převzali Světélko a měli jsme i krátkou chvilku na popovídání. Jeden pán, co jel až do Šumic, všechno se zájmem sledoval, zeptal se na to, jak a odkud se vlastně Betlémské Světlo dostává k nám, a když vystupoval, poděkoval všem skautům za tuto činnost, popřál nám hodně zdaru a těšil se, jak si ho pak ze šumické fary odnese domů. V Nezdenicích si přišel pro náš plamínek i zaměstnanec Českých drah a bylo vidět, že i on z něj má radost. Mile nás překvapilo, jak i na opuštěných zastávkách v polích, kde v minulých letech nikdo nebyl, už stáli lidé, kteří si sem přijeli z blízké vesnice autem s lucernami.

V Bylnici naše cesta skončila a my se vraceli zpět k Brnu, plni nových dojmů z letošního rozvozu. Betlémské Světlo jsme rozdali mnoha zájemcům a kde jsme to, v souladu s jízdním řádem vlaku, nestihli, tam si ho lidé už v čekárnách porozdávali mezi sebou. Lucerniček, ať už kupovaných, vyrobených nebo provizorních, jsme napočítali kolem stovky, ale nadšených zájemců, kteří na nás na všech stanicích čekali, bylo nejméně dvakrát tolik. Radost jsme tedy přivezli velkému počtu lidí.

Teti, 1. středisko, Brno.

mapa

Vánoční hra a Betlémská spirála

Ve čtvrtek 22. prosince 2011 rodiče společně s dětmi konečně odhodili předvánoční stres a nadechli se slavnostní atmosféry plné andělů, světýlek a odlesků, cinkání zvonků, zpívání koled…

Náladu očekávání a tajemna vytvořil amatérský divadelní soubor Klika z Prahy, ve kterém účinkuje jedna aktivní maminka z naší školky. Za zpěvu koled a originálních kulis, pomocí světel a stínů dětem převyprávěli příběh narození Ježíška. Poté se děti oblékly a vydaly se na školkovou zahradu, kde je čekala cesta stříbrným labyrintem za betlémským světlem, kterou připravily kreativní „magráty“ z o.s. Magráta a betlémské světlo poskytli Skauti. Průvodci a rádci byli malým poutníkům andělé v podání studentek tanečního oboru sousedící ZUŠ.

Všichni, kteří o to stáli, si do svých domovů odnesli nejen betlémské světlo, ale také slavnostní pocit, že se blíží cosi magického – Štědrý den.

Článek na webu MŠ Letadýlko

mapa

Betlémské světlo v brněnském pravoslavném kostele

Čas tříkrálový není jen časem charitativní sbírky, ale i časem, kdy svoje svátky vánoční oslaví i pravoslavní věřící. Před sedmou hodinou večerní jsme se Nela, Mája a já sešly v kostele sv. Václava. Na předem připravenou svíčku jsme přenesly plamínek z lucerny a čekaly na oficiální zahájení bohoslužby, kdy se zde Světlo předává do rukou otce Josefa Fejsaka. Ten Světlem požehnal věřící v kostele a my odcházely s pocitem spokojenosti domů.

Teti

mapa

Betlémské světlo s živým betlémem ve Višňové

Náš skautský oddíl ve středočeské vesničce Višňová má pár tradic, které odolávají vlivu času. Jednou z nich je i každoroční předávání Betlémského světla. Většinou se ale nespokojíme s pouhým předáním světýlka, ale nacvičíme k tomu s dospělými nebo dětmi (nebo nejčastěji všemi, kdo jsou po ruce:-)) i dramaticko-hudební představení živého betléma. Scénář ani provedení nebývají vždycky perfektní, protože čas je naším nepřítelem, ale obecenstvo, které za námi den či dva před Štědrým dnem dorazí, bývá uznalé a tleská i méně podařeným pasážím.

Letos se Betlémské světlo konalo 23. prosince, v šest večer, ve vánočně vyzdobeném kostele svaté Kateřiny ve Višňové. Díky višňovským zastupitelům byl před kostelem připraven stánek s teplým pitím zdarma, takže účinkující ani jejich rodiče a přátelé nemuseli příliš mrznout. O vyzvednutí Betlémského světla se postarali Tom s Magdou, a jelikož jsme ho letos potřebovali až 23. prosince, stačilo dojet pro něj do blízké Dobříše.

Do organizace a vystupování v letošním představení se zapojili zástupci skoro ze všech našich družinek, takže herce a herečky tvořila pestrá směs asi 30 skautů od nejmenších Pampelišek, Pastelek, Žížaláků a Gepardů, přes větší Bobry a Rosničky, až po nejstarší Sedmikrásky a Rychlé Šneky. Ukočírovat tuhle skupinu dalo celkem zabrat, takže není divu, že se chvilku před premiérou řešilo, že nedorazil oslík, byť měl odříkat část textu, že se andělé museli na chvíli vzdálit, protože si potřebují nastříkat třpytky na vlasy, nebo že se pastýř s Josefem a Marií s bojovým pokřikem honí kolem kostela, čímž akci na důstojnosti zrovna nepřidávají:-).

Kostel se ovšem k naší velké radosti rychle plnil, takže pro ty, co přišli krátce před šestou, už zbylo místo jen vzadu u dveří a občas si museli povyskočit, aby přes hlavy ostatních vůbec něco viděli. Minutu před šestou se všichni sami od sebe disciplinovaně ztišili a s očekáváním se zahleděli k oltáři, takže jsme se chtě nechtě museli ztišit i my účinkující a představení mohlo začít.

Celá akce letos začala trochu smutně, a to sice společnou minutou ticha k uctění památky bývalého prezidenta, pana Václava Havla.

Pak už se ozvala rolnička a za tónů Tiché noci se setmělým kostelem blížila „na jeviště“ betlémská světýlka andělů/vypravěčů. Text představení byl složen částečně z básniček profesionálních autorů (jakými jsou například Jaroslav Seifert nebo Josef Lada) a částečně z básniček o něco méně profesionálních autorů, čili nás:-). Nechyběly koledy, které jsme zpívali sami i s návštěvníky a které nám také hrálo spřátelené flétnovo-klávesové uskupení Mloci v noci.

Abyste si uměli lépe představit, jak naše představení vypadalo, můžete si přečíst pár krátkých úryvků ze scénáře:

Vypravěč: Marie s Josefem putují na sčítání lidu, Josef nemá kouska klidu.
Josef: Marie dítě každým dnem očekává, pod širým nebem, chuděra, přespává…
Zlá vesničanka: Co tady děláte? Co na nás v noci boucháte? Snad zloději či žebráci? Táhněte někam na práci!

Josef: Jsem tesař Josef.
Marie: A já Marie, jeho žena. Na sčítání lidu putujeme do Betléma. Jsme na cestě už několik dní.
Zlá vesničanka: Jsem snad já bába porodní?
Josef: Jenom nocleh hledáme.
Zlá vesničanka: U nás volno nemáme!
Oslík: Starý brachu, cítíš v kříži –
Vůl: -že se tu k nám někdo blíží?
Oslík: Takže nejsem jediný?
Vůl: Dnes se změní dějiny!…
Andělé: Ze všech stran se lidé sbíhají a Ježíškovi dárky k jeslím skládají. Jablíčka, mléko i ořechy, stájí se nesou obdivné povzdechy.
Vesničanka Míša: Jak je krásný a malinký.
Vesničanka Danča: A jak se drží maminky.
Vesničanka Barča: Teta, vidíte tu velkou záři? (kometu)
Vesničanka Danča: Jak se asi na tohle bude Herodes tvářit?

A tak podobně jsme divákům předvedli známý příběh v trochu upravené verzi:-). Když už byl Ježíšek obklopen pastýři, králi, daráčky, kometou a dalšími, zazpívali jsme si společně pár koled a nejmenší vesničanky a andílci mezitím vyrazili se svíčkami mezi diváky a předávali plamínek betlémského světla do všech lucerniček i svíček ve sklenicích, co jich jen v kostele bylo. Naši diváci už jsou ohledně ochrany před sfouknutím plamínku dostatečně poučení, takže vlastnit lucerničku nebo odolnou svíčku patří v rodinách višňovských skautů k běžnému standardu.

Na závěr jsme se se všemi rozloučili, popřáli si krásné Vánoce a postáli ještě se světýlky, punčem a čajem před kostelem. Básník by dodal, že jsme s rodiči, kamarády a známými postáli v družném hovoru. My bychom ale spíš řekli, že přes koledy, přání veselých Vánoc a vzrušené rozhovory nebylo slyšet ani slovo:-).

Děkujeme moc všem, kteří tradici předávání Betlémského světýlka vymysleli, zorganizovali a udržují ji živou. Díky nim máme i my v předvánočním čase o zábavu a veselé zážitky postaráno. Na závěr zbývá dodat: Pokoj lidem dobré vůle a na shledanou příští rok.

Lucka Nekolná

mapa

Domov důchodců a Domov se zvláštním režimem Městské správy sociálních služeb na Sadové ulici v Boskovicích

Jak jsem již avizoval v sobotní reportáži, Betlémské světlo je díky skautům z oddílu Nibowaka v Boskovicích. Tohle mírové vánoční poselství převzali od brněnských kamarádů, kteří je rozváželi vlaky ČD do celé naší krásné vlasti.

Samozřejmě, že si tento symbol nenechají pro sebe. A jako správní skauti se o radost chtějí podělit s ostatními. Prvním místem, kam lampičku s vzácným třepotavým plamínkem ze Svaté země přinesli byl Domov důchodců a Domov se zvláštním režimem Městské správy sociálních služeb na Sadové ulici v Boskovicích.

Já jsem tu na kluky čekal s fotoaparátem a televizní kamerou 23. prosince již od půl páté odpoledne. Chtěl jsem zachytit vzácné okamžiky prolínání generací. Mezitím jsem si mohl prohlédnout ve druhém poschodí místnost, o které jsem nikdy neměl tušení. I když sem chodím docela často na různé akce. Jedná se o skromně zařízenou, ale velmi vkusnou kapli. Zde se těsně před sedmnáctou hodinou počali scházet místní obyvatelé, aby se potěšili vánočním světélkem míru, ale též krátkým kulturním programem. Ten s upřímností a šikovností sobě vlastní připravili skauti ze šestého oddílu Nibowaka. Jsou to ti stejní hoši, kteří přebírali světlo v sobotu u vlaku z Brna.

„Dobrý večer, my Vás tady vítáme,“ uvedla začátek slavnostního programu Martina Hanáková z úseku přímé obslužné péče. „Zase po roce jsme Vás o adventním čase přišli potěšit betlémským světlem, které jsme přinesli,“ zahájil skautský program vedoucí oddílu Nibowaka Petr Lizna – Neo. „Bohužel nás všechny bolestně zasáhla zpráva o smrti našeho prvního polistopadového presidenta Václava Havla. Dnes měl pohřeb. Proto, prosím, abychom všichni společně zahájili naše setkání modlitbou Otče náš a na tohoto skvělého člověka – též skauta – s přezdívkou Chrobák zavzpomínali,“ pokračoval s dojetím v hlase Petr. Po společném rozjímání a písničce se Petr Lizna zaujatě a citlivě rozhovořil o Betlémském světle, kdy všem i mě prozradil mnoho zajímavého: „Betlém (Dům chleba) leží asi osm kilometrů na jih od Jeruzaléma. Tohle krásné městečko se rozprostírá uprostřed věčně zelených olivových hájů, jejichž koruny ustavičně čeří vánky od Středozemního moře. Dnes má Betlém asi osm tisíc obyvatel. Je významným poutním městem navštěvovaným věřícími z celého světa. Moudrý prorok o něm kdysi napsal, že právě z něj vzejde vládce, jenž má spravovat lid izraelský. Když přišel svatý Josef s pannou Marií do Betléma, nenašlo se pro ně v hospodě místa, byli nuceni uchýlit se do jedné z betlémských jeskyní, které sloužily jako přístřešky pastýřům. Právě pastýřové byli první, jež se přišli malému Jezulátku v jesličkách poklonit. Rok, ve kterém se tato slavná událost stala, neznáme. Církev na základě tradice určila, že oním dnem byl 25. prosinec. Tradice betlémského světla se počala před devítisty lety. Starobylý téměř zapomenutý zvyk znovu oživil pořad rakouské televize na pomoc postiženým dětem v roce 1986. Před Vánocemi poslali jeho tvůrci letadlem jedno postižené dítě do betlémské jeskyně Narození páně a to odtud přivezlo věčné světlo přímo do Lince, kde sídlila nadace. Místní skauti pak plamínek rozváželi štafetově do všech koutů země. Po roce 1990, kdy padly v Evropě totalitní režimy, se tenhle nádherný předvánoční zvyk rozšířil do zemí sousedících s Rakouskem. Skauti z postkomunistických států přivezou betlémské světlo z Rakouska do své vlasti a tam je opět šíří mezi přáteli a známými v duchu hesla pomoci bližním. Dnes tohle mírové poselství spojuje již všechny lidi dobré vůle ve čtrnácti zemích, kde přináší radost zejména starým a opuštěným lidem. Betlémské světlo je pro ně důkazem, že ve svátečních dnech na ně ostatní myslí.“ Vedoucí Petr pak svůj zajímavý projev zakončil slovy: „Proto jsme teď zde a chceme i Vám předat chvějící se plamínek, poselství lásky, štěstí a míru.“ Pak kluci z oddílu Nibowaka zahráli a zazpívali ještě několik známých koled. „Tímto se s Vámi za celý náš oddíl chci rozloučit, popřát Vám požehnané svátky, mnoho zdraví, radosti a všechno jen to dobré,“ uzavřel milou skautskou návštěvu v Domově pro seniory oddílový vedoucí Petr Lizna – Neo. Starouškům se vystoupení mladých velmi líbilo, jejich rozzářené oči hovořily za vše.

Já jen doplním, že skautský oddíl Nibowaka oslaví v příštím roce dvacet let od svého založení. Po celou dobu svého působení se nezištně a zdarma věnuje převážně práci s dětmi, učí je lásce k vlasti, přírodě a mnoha jiným užitečným věcem. Za to jim patří upřímný dík a obdiv nás všech.

Více: http://www.nibowaka.ic.cz/

mapa

Boskovice

Na Štědrý den dopoledne bývá na Masarykově náměstí v Boskovicích většinou méně lidí než v jiné dny. Všichni již doma připravují sváteční okamžiky, finišují s balením dárků, pečou kapry, míchají bramborový salát, dolaďují poslední věci tak, aby Štědrý večer proběhl v rodinném kruhu opravdu hladce. Občas se objeví opozdilci, kteří spěchají do ještě otevřených obchodů zakoupit poslední drobnosti. Třeba žárovečky, baterie a možná i nějaký dáreček. Po desáté hodině obchody většinou zavřou a nastává chvíle relativního klidu. Opravdu jsem chvíle. Před jedenáctou hodinou začali u radnice ladit muzikanti své instrumenty a spustili vánoční koledy. Dodávkový vůz z restaurace Makkabi přivezl várnice plné chutné bramboračky. O kus dál postávali skauti v krojích a na stolečku měli rozžaté lucerny. Nebyl to ovšem jen tak obyčejný plamínek. V lampách se třepotalo světlo přímo ze Svaté země Betléma, tedy životodárný ohýnek velmi vzácný.

Do toho všeho se pomalu scházeli místní obyvatelé i řada přespolních, kteří vytvořili na náměstí dlouhý had o několika řadách před výdejním místem polévky. Přišli se podívat též zástupci Města. Starosta Ing. Jaroslav Dohnálek, ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová a ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář.

Co se dělo? Šlo o věc dnes již velmi známou, populární a mnoha městy i městečky v naší zemi kopírovanou. Akce se jmenuje „Polévka pro chudé a bohaté“, letos již sedmnáctý ročník. Je to charitativní sbírka, při níž mohou příchozí ochutnat vydatnou polévku a přispět libovolnou částkou. Peníze se pak dávají potřebným, většinou konkrétním osobám. Mně ovšem trochu mrzí, že v názvu této skvělé štědrodenní události se neobjevuje Betlémské světlo skautů, jako by stálo trochu ve stínu polévky. Skauti letos přišli sice teprve poosmé,ale pevně zažitá tradice v tom již též je. Však je o plamínek každým rokem větší a větší zájem. Tedy jak se v mnohých článcích objevilo, že je to jakýsi „bonus“ k polévce, s tím nemohu v žádném případě souhlasit. Navíc mě velmi mrzí, že v televizní reportáži na ČT24 se o tomto slovem ani obrazem nezmínili, i když vysílali velmi pěknou ukázku z boskovického náměstí. Tohle si kluci opravdu nezasloužili. Domnívám se, že do mnohých domácností přinese světlo vánoční pohodu, mír a porozumění a pro velké množství lidí je jeho nádherná myšlenka spojovat lidi a národy též velmi důležitá. Navíc skauti z šestého oddílu Nibowaka se každý rok starají, aby se světlo z Brna dostalo do Boskovic a vše dělají úplně zdarma. Roznášejí jej po domácnostech do Domovů pro seniory a všude tam, kde přináší duchovní útěchu. Zaměstná je to po celý Štědrý den, který by mohli trávit v pohodlí domova. Přesto vyjdou rozdávat radost a nic, opravdu nic za to nemají. Snad jen vlídné slovo, vděk dospělých a rozzářené oči dětí. Ale to přece za trochu námahy stojí. Teď to vypadá, že se zde zastávám jen skautů, ale to tak není. Jen chci spravedlnost a jako amatérský novinář chci být nestranný a na tomto místě poděkovat všem zúčastněným. Restauratérům, skautům i muzikantům, kteří letos naživo vyhrávali populární známé koledy poprvé.

Teď tedy rychle zpět k místu, kde spolumajitel restaurace Makkabi pan Rudolf Burgr se svými pomocníky rozléval hustou bramboračku do plastových talířků. Rychle ji ubývalo, naproti tomu se stejným tempem plnila kasička dobrovolnými finančními dary příchozích. Tentokrát sice rekord překonán nebyl, ale za jedinou hodinu se vybralo velmi hezkých 65 tisíc korun. Vloni padl absolutní rekord v celé historii 71 tisíc. Restauratéři přitom letos rozdali 1200 porcí bramboračky. Já jsem zde udělal několik snímků, krátké video a honem zase ke skautům. Co se dělo zde? Tady vládla neméně hezká přátelská atmosféra. Možná komornější, o to však vřelejší. Pro světélko chodili malí, velcí, mladí staří. Zkrátka zástupci všech generací. Všichni si mezi sebou i se skauty přáli veselé svátky a vše dobré v novém roce. Pobesedovali, chvíli se zdrželi v družném hovoru, podávali si ruce a to bylo na celé věci nejkrásnější. Lidé pořád přicházeli, nestalo se, že by u skautského stolečku chvíli nikdo nebyl. Kluci se v rozdávání střídali a tak to šlo rychle. Zde chci připomenout, že za Betlémské světlo se neplatilo vůbec nic. De chtěli skauti opravdu v duchu svých tradic a slibu posloužit lidem a to se jim beze zbytku povedlo. Navíc pietně obrázkem s černou stuhou vzpomněli na bývalého československého a později českého presidenta Václava Havla. Též býval skaut známý pod přezdívkou Chrobák.

Smyslem celé akce na Štědrý den před polednem je setkání spoluobčanů, aby si navzájem popřáli a dali si třeba i něco ostřejšího na zdraví a třeba si odnesli domů i to vzácné Betlémské světélko, jež by jim mělo svítit na životní pouť po celý příští rok. Tedy zase nashledanou na boskovickém náměstí o Vánocích v roce 2012.

Více: http://www.nibowaka.ic.cz/

mapa

Fryšták na Zlínsku

Tak jako posledních 18 let jsem dovezli BS do našeho města. Je jasné, že za ta léta už se Betlémské světlo u nás stalo tradicí a patří k místnímu koloritu vánočních oslav, tak jak Půlnoční mše či Živý Betlém na náměstí.

O tradici BS světla se starají Skauti a Skautky z oddílů SSSČR. A tak jsme měli minulou neděli nejprve světýlko sami pro sebe na naší oslavě Vánoc a konce roku pro děti na naší chatové základně Eliška. A pak už pro veřejnost: nejprve v předvečer Štědrého dne jsme byli v blízkém Lukovečku u Betléma, kde nás již tradičně očekávají. Na Štědrý den se už téměř bez výzvy shromažďujeme na náměstí, zapálíme svíčky a lucerničky, rozdělíme si koridory po městě, které pak každá skupinka obejde. Letos i přes deštivé počasí se nám podařilo „pokrýt“ převážnou část města. Myslím, že se podařilo udělat radost mnoha a mnoha lidem.

Poslední přinesení BS světla na půlnoční mši a jeho zapálením na všech svících v kostele bylo už tradičním vyvrcholením našeho snažení.

Děkuji tímto všem, kteří se o letošní BS zasloužili.

mapa

Vánoce na Brněnské radnici 2011

Jako každým rokem i letos rozdávali skauti na brněnské radnici Betlémské Světlo, Světlo míru a pokoje. Kdo neměl vlastní lucernu, dostal kalíšek se svíčkou. Stále více však přibývá těch, kteří si už vlastní lucernu nosí. Zástupci pěti brněnských oddílů se od rána střídali v této „radostné“ službě. A i když byl letos počet návštěvníků nižší, než v minulých letech, v rámci státního smutku a pohřbu exprezidenta Václava Havla, jehož památku i skauti uctili polední minutou ticha a skautským pozdravem, za celý den opět rozdali stovky plamínků Betlémského Světla. A aby jim ani ve „službě“ nebylo smutno, navštívil je z vedlejšího sálu i Hurvínek s Máničkou a panem Spejblem, kteří v rámci vánoc letos přišli za dětmi na brněnskou radnici. Celá akce se povedla a my už se znova těšíme na další rok.

Teti

Po převozu Betlémského světla z Vídně do Brna a předání světla otci biskupovi následovalo předávání Betlémského světla na Nové radnici v rámci tradičních oslav Vánoce na brněnské radnici. Naše družina měla tu čest být u předávání světla od 15.00 do 16.30 hod. Pro světlo si průběžně chodilo velké množství lidí. Několikrát došlo tolik lidí, že jsme měli v pěti co dělat, abychom to zvládli. Lidé si přinášeli nejrůznější lucerny nebo jsme jim dali čajovou svíčku v plastovém kelímku. Každému jsme dali malý skautský kalendář a popřáli krásné Vánoce. Světlo z jedné lucerny se tak během dne odpálilo do stovek luceren a svíček do celého Brna a okolí. Myšlenku Betlémského světla asi nejlépe vystihuje obrazný citát z Bible od Jana (8, 12) „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Akcí nás provázela sestra Teti a její kamarád s loutkami z večerníčka o Hurvínkovi.

Pextr