mapa

Rozvoz Betlémského světla Brno-Pardubice

V sobotu ráno 21. 12. jsme vyrazili já, Švýcar, s Jirkou Douškem, Vrabčákem, Katkou Černou a Kubou… na vlakové nádraží v Brně, kde jsme převzali Betlémské Světlo a vyrazili na dlouhou cestu do Pardubic.

Na každé stanici jsme měli za úkol předat Betlémské Světlo skautům i lidem, kteří na něj čekali a oni nás za to obdarovali cukrovím, svíčkou nebo přáníčkem.
Po cestě ve vlaku jsme si povídali a jedli cukroví a vůbec celá ta cesta a vánoční atmosféra spojená s tímto posláním byla na tom všem úplně nejlepší. Čím víc jsme se přibližovali k Pardubicím, tím víc na nás čekalo na stanicích lidí a v samotných Pardubicích bylo zaplněné snad celé nástupiště.
Počet lidí, kteří si udělali čas v této uspěchané době a přišli si pro Betlémské Světlo, byl pro mne velkým zážitkem. V Pardubicích také k Jirkovi přišel pán s mikrofonem Českého rozhlasu a požádal ho o rozhovor na téma cesta s Betlémským Světlem a dojmy z cesty.

Na zpáteční cestu jsme jeli úplně novým vlakem, kde v kupé byl nezvykle dlouhý stůl, a ten jsme zaskládali vším nashromážděným cukrovím a Jirkovými tousty, které po všem tom sladkém chutnali úplně skvěle. Po návratu domů jsem byl sice přecpán k prasknutí, ale velice šťastný, že jsem se tohoto poslání mohl zúčastnit.

Švýcar, družina vlčat Rexíci (středisko Starý Lískovec)

mapa

Betlémské světlo na Ivančeně

V souvislosti s akcí se světlem betlémským se zmiňuje úryvek z evangelia apošlola Jana: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ Což lze vztáhnout i na odkaz popravených odbojářů, kteří sice byli popraveni, mohlo by se zdát, že zlo zvítězilo, ale jejich odkaz nám osvětluje cestu i v současné době – např. že pro dobro musí člověk dokázat obětovat i to nejcennější, co od Boha máme, svůj vlastní život.

Avšak i citát z Bible pro ročník 2013: „Nikdy nepodceňuj maličké; může tě to překvapit – z nepatrného počátku vzejde veliká věc.“ (začátek 5. knihy proroka Michaeáše) lze vztáhnout na tématiku Ivančeny, neboť kdo mohl v roce 1946 tušit, že pár kamenů s křížem vyroste do takovýchto rozměrů?

Proto jsme se dnes vydali s Betlémských světlem k Ivančeně. Tak trochu jsem si dopisoval před touto akcí s ředitelem CHKO Mgr. Františkem Jaskulou, a ten neměl námitek (to jen tak pro pořádek), dokonce nám napsal, že se bude jednat určitě o pěknou akci a že doufá ve zdarný průběh.

Z Jestřábího jsme vyrazili chvilku po 10. hodině a u mohyly jsme byli ve čtvrt na 12.

Na Ivančenu jsme se vydali i kvůli tomu, že 17. prosince bylo výročí narození Vladimíra Čermáka. Zuzina by letos „oslavil“ 94. narozeniny.

Cesta byla příjemná, byť to trochu klouzalo a brodili se ve sněhu, kterého bylo ale velice málo. Lidí bylo na Ivančeně asi 15, ale byli jsme asi jediní, kteří nešli z Lysé hory, nebo na ni zrovna mířili. Mnozí si mohylu fotili, četli si umístěné cedule. Dokonce se nás někteří ptali, kam až s tím Betlémským světlem jdeme. Překvapilo mne, že pochopili, proč pobíháme po horách ve dne se zapálenou petrolejkou.

Je možné, že de facto Betlémské světlo na Ivančeně nikdy nebylo.

Při výstupu se nám nejvíce osvědčilo nést Betlémské světlo v klasické přenosné petrolejce, kde se dařilo chránit plamínek Betlémského světla i při silnějším nárazovém větru.

***

Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, kde jsou pohřbeni členové odbojové skupiny Vládi Čermáka… Ano, je to spíše dušičkové téma, ale v poslední době jsme se nad tímto tématem uvažovali. Jisté osvětlení přináší Tiki v jednom ze svých emailů:

„Co se týče pohřbů: klukům se dělal jeden ceremoniál v Cieszyně, pak je převezli do Ostravy a tam byl druhý – obrovský – za účasti kdekoho (skauti, spolky, zástupci magistrátu apod.) ve starém krematoriu. Mám v knížce fotku na str. 304, to, co je uprostřed, jsou jejich urny, ale není to moc zřetelné. O stránku dál je fotka z Bílkova pohřbu v Metylovicích a někde doma mám foto jeho hrobu z roku cca 2010 nebo tak nějak (Bílků zařvalo za války dost, jak ve skautském, tak taky v sokolském odboji). Co vím, tak urny si po pohřbu rozebrali rodinní příslušníci. Pokoušela jsem se zjistit, co se stalo s urnami, ale nikdo nebyl schopen tuhle otázku zodpovědět.“

Takže Bílek je pohřben v Metylovicích, u ostatních nelze v současnosti zjistit, zda byli pohřbeni, či zda mají jejich urny pořád vlastní jejich rodinní příslušníci.

Dle současného poznání ve skutečnosti nevíme, kde se přesně členové odbojové skupiny Vladimíra Čermáka narodili a bývá zvykem, že se na dům, kde žili významní lidé dávají, minimálně Vladimír Čermák by si toho plně zasluhoval, ale bylo by nutné zjistit, zda ještě stojí v Ostravě dům, který měl tehdá adresu „Zengrova ulice číslo 43“. V tomto domě za války bydlel, byl v něm zatčen gestapem.

za 1. oddíl Pražmo
světlonoši Lachtan, Drákula a Elf

mapa

Betlémské světlo v Čáslavi

Čáslav – Stalo se již tradicí, že si i v Čáslavi mohou zájemci vyzvednout Betlémské světlo. Tato akce proběhla v pondělí, v tee-pee na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Vánoční atmosféru umocňoval zpěv tradičních vánočních koled v podání čáslavských skautů a skautek. Mnozí zájemci o zapálení světla využili možnost občerstvit se domácím cukrovím a ohřát se trochou čaje. Lidé si přinášeli lampičky, kdo neměl, byly připraveny zdarma sklenice se svíčkami. Přestože většina lidí chtěla přispět alespoň malou částkou na náklady spojené s akcí, skauti striktně peníze odmítali. Někteří položili na stolek drobné a odešli, skauti je doslova honili po náměstí, aby jim i drobný obnos vrátili. Ve společnosti zaměřené přehnaně na zisk a konzum je to chválihodný výchovný přístup.

A kde se vzala tradice předávání Betlémského světla? Betlémské světlo je plamínek, který putuje napříč Evropou. Světýlko je zažehnuté v místě narození Ježíše Krista, v Betlémě. Do České republiky letos dorazilo již popětadvacáté. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v Rakousku, odkud se rozšířila po celé Evropě. Tak byla založena novodobá vánoční tradice. Úplně poprvé plamínek přicestoval v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky na pomoc znevýhodněným dětem. K nám se Betlémské světlo poprvé dostalo prostřednictvím exilových skautů a skautek v prosinci 1989 a bylo předáváno pod sochou sv. Václava v Praze.

Letos k nám Betlémské světlo tradičně doputovalo z Vídně, kde ho v sobotu 14. prosince rakouští skauti a skautky předali skautským delegacím z celé Evropy. Za Česko tradičně přebrali plamínek skauti a skautky z Brna. Slavnostní předání Betlémského světla proběhlo v pátek 20. pro­since v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Plamen od skautů a skautek symbolicky převzal arcibiskup Dominik Duka, starosta Junáka Josef Výprachtický a další významné osobnosti. Během předání zazpíval skautský sbor Cantuta. V sobotu 21. prosince se světlo začalo rozvážet do všech koutů republiky. Vyzvednout si ho mohl každý: skauti a skautky totiž světlo nerozvážejí jen vlakem, ale umisťují ho i do různých institucí, jako jsou knihovny, na vánoční trhy, na náměstí měst a do kostelů.

Při předávání Betlémského světla v Čáslavi panovala pohoda, vládla dobrá nálada a přátelská atmosféra. Bylo vidět, že čáslavští skauti a skautky se řídí heslem: „Tato akce není na to, aby veřejnost věnovala pozornost skautům, ale aby skauti věnovali pozornost veřejnosti.“

mapa

Adventní koncert v Mrtníku

Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové oživili o čtvrté adventní neděli 23. prosince 2012  kostel Narození Panny Marie v Mrtníku.

Dominantou koncertního programu, jehož mottem byl text slavného motetta českého kantora Tomáše Kolovrátka (1763–1831), byla Missa ex D významného českého skladatele 18. století Jiřího Ignáce Linka (1725–1791). Linek, rodák z Bakova nad Jizerou, získal hudební vzdělání mj. u varhaníka Václava Červenky v Mladé Boleslavi a v Praze u proslulého Josefa Segera. V roce 1743 provedl v Praze při korunovaci Marie Terezie své, i dnes hojně provozované, Korunovační fanfáry. Od roku 1747 až do své smrti působil ve svém rodišti jako písař, později kantor a ředitel kůru městského kostela sv. Bartoloměje. Z tří set dochovaných Linkových skladeb zazněla také pastorela Hleďte, bratři, jaká jasnost.

Zpívala Květuše Ernestová a komorní pěvecký soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice, vítěz prestižní pěvecké soutěže Allegro 2012, za doprovodu Táni Rezkové (zobcové flétny), Hany Hoffmannové (housle) a Petra Svobody (klarinet). Trumpetové party přednesli Jakub Svejkovský a 1. trumpetista trubačů prezidenta české republiky František Svejkovský. Vzácné varhany z roku 1898 rozezněl Přemysl Kšica (1981), emeritní ředitel kůru chrámu Panny Marie Sněžné v Praze, který po maturitě na gymnáziu absolvoval studium hry na varhany na Pražské konzervatoři (prof. Josef Popelka). Dále pokračoval na Akademii múzických umění v Praze a na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu v oboru varhany, kde absolvoval ve třídě Prof. Dr. Ludgera Lohmanna. Studiu varhanní improvizace se věnoval pod vedením prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Působil též pedagogicky v rámci varhanního kurzu pořádaného Arcibiskupstvím pražským za účelem zdokonalování hry chrámových varhaníků. Intenzivně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Pravidelně spolupracuje s řadou hudebních těles (Pražský katedrální sbor, Canti di Praga, Čeští symfoničtí sólisté).

Sváteční slovo pronesl P. Mgr. Stefan Wojdyła, po koncertě bylo předáváno betlémské světlo. Návštěvníci koncertu přispěli na obnovu kostela částkou 2 600 Kč.

mapa

Rozvoz Bohumín – Mosty u Jablunkova

Cesta probíhala velmi klidně bez komplikací a problémů. Na zastávkách čekali zájemci ve větších skupinách a někde i jen jeden zájemce. Po přívozu do konečné stanice plamínek zaplál v kanceláři ČD. V tento den ještě světýlko pokračovalo na farní úřady v našem regionu a také bylo zapáleno v klášteře sester Alžbětinek v Jablunkově, kde jej velmi vřele uvítaly. Svou pouť ukončilo na farním úřadě v Třinci, odkud bude přineseno o Štědrém dni do kostela sv. Alberta k slavnostní mši svaté. Hezké a pokojné prožití svátků vánočních prozářených plamínkem Betlémského světla přejí kurýři ze střediska Hraničář Třinec

Se stiskem levice Tomáš Kyvalský – Kivi

mapa

Předávání Betlémského světla ve Starobrněnské bazilice

Na Štědrý den, 24. 12. 2012, při mši svaté v 15.00 hod. předali v Starobrněnské bazilice o. opatovi v obětním průvodu Betlémské světlo zástupci střediska Řehoře Mendla Pepa s Martičkou. Po mši sv. byla zapálena tímto plamínkem svíce u betléma, odkud si tento symbol Boží lásky potom odnášeli návštěvníci bohoslužby do svých domovů.

mapa

Betlémské světlo přivezené oddílem Lipenská dvojka z Lipníku nad Bečvou

Letos to bylo poprvé, co se náš oddíl zúčastnil akce Betlémské světlo, distribuci světélka jsme měli rozdělenou na dva dny. Náš oddíl je velký a míst v autech málo.

První den 22. 12. jsme pro světélko jeli do Hranic na Moravě a potom ho rozvezli v našem městě na místa, historicky známá už několik let, kde si pro světélko lidé přicházeli. Tato místa jsou obchod zelenina p. Zapalačové a Lipenský pivovar. Tento den jsme rozvezli Betlémské světlo i do přilehlých vesnic navštívili jsme kostel v Oseku nad Bečvou a v Dolním Újezdě.

Druhý den 23. 12. jsme se zúčastnili nedělní bohoslužby v kostele sv. Jakuba v Lipníku nad Bečvou. Zde jsme s částí oddílu předali Betlémské světlo přímo místnímu faráři.

Pro všechny zúčastněné světlušky, vlčata, skautky a skauty to byl velmi nevšední zážitek a všichni se těší na příští rok.

Vedoucí oddílu Lipenská dvojka
Dan Machač

mapa

Plný kostel ve Višňové

Tak už zase přišly Vánoce a s nimi i vánoční tradice. Jednu z nich jsme nemohli v našem višňovském skautském oddíle vynechat ani letos – předávání Betlémského světýlka. Za těch asi deset let, kdy tuto tradici ve středočeské vesnici Višňová udržujeme, už jsme si vytvořili početné a věrné publikum, takže se barokní kostelík svaté Kateřiny zaplňuje diváky čím dál tím více. Letos jsme se až trochu vyděsili, protože si pro světlo přišlo tolik lidí, že zaplnili i středový prostor mezi lavicemi, který obvykle používáme jako část „jeviště“.

Předvečer Štědrého dne (tedy 23. prosince) byl deštivý a nebývale teplý, ale zimní atmosféru nám pomohl navodit pobyt v kostele, který si udržuje konstantně chladné klima. Ven do deště jsme se s účinkujícími chodili ohřát. Před samotným předáním světla, pro které jsme si dojeli do dobříšského pastoračního centra, jsme jako obvykle předvedli asi dvacetiminutové představení s betlémskou a vánoční tematikou, které jsme nacvičovali během prosince s dětmi i dospělými z našeho oddílu. Text každý rok trochu obměňujeme, aby se věrní diváci nenudili. Letos jsme si opět vypůjčili i texty několika spisovatelů – jako např. Eduarda Basse, Jaroslava Seiferta nebo Josefa Lady. A další literární práci odvedly spisovatelky, jejichž dílo budoucnost teprve ocení, tedy Mirča, Eliška a Lucka z našeho oddílu. Přidali jsme k tomu ještě několik koled a vánočních písní, které jsme úplně amatérsky, ale s láskou nacvičili, a vznikla nám tak trochu literární, dramatická a hudební koláž.

Nejprve jsme se i s diváky ocitli u stromku, kde se postavy maminky, tatínka, dětí (a kapra:-)) chystaly na Vánoce. Tatínek lovil kapra, maminka pletla vánočku a odháněla děti od rozinek a děti se nemohly dočkat nadílky. A protože se u toho trochu nudily, vyprávěla jim maminka příběh o narození Ježíška. Další část už byla klasicky betlémská – Marie s Josefem putovali do Betléma, ale zas je nikde nechtěli nechat přespat. Nakonec skončili jako každý rok ve stáji, kam za nimi postupně přišly všechny známé postavy. Jen osel a vůl nám letos chyběli, o tyhle role je kupodivu pramalý zájem:-). Co ale rozhodně chybět nemohlo, je postava „zlé vesničanky s lucernou“, která odepře chudince Marii ubytování. Tato část textu se v našem představení objevuje s železnou pravidelností, takže i když nám zlá vesničanka těsně před představením vypadla, úplně automaticky a bez zkoušky ji nahradila jedna z organizátorek, text totiž umí každý zpaměti. Zní zhruba takto:

anděl: V celičké vesnici nikde je nechtějí,
ke statku velkému kráčejí s nadějí.
Josef: Snad tu žijí dobří lidé.
Marie: Cítím, že to brzy přijde. (zaklepe)
vesničanka: Co tady děláte? Co na nás v noci boucháte?
Snad zloději, či žebráci? Táhněte někam na práci!
Josef: Jsem tesař Josef.
Marie: A já Marie, jeho žena, na sčítání lidu putujeme do Betléma. Jsme na cestě už několik dní.
vesničanka: Jsem snad já bába porodní?
Josef: Jenom nocleh hledáme.
vesničanka: U nás volno nemáme! (sfoukne lucernu)

Bez zlé vesničanky by to u nás prostě nebylo to pravé Betlémské světlo! Dále pokračovalo všechno zaběhnutým chodem, jen trochu větší prostor dostali tři králové. Část jejich textu zněla:

Melichar: Ve hvězdách jsme přečetli,
a hvězdy se nemýlí,
že se díky Betlému
celé lidstvo posílí.
Kašpar: Narození Ježíška
událost je nemalá,
historie nebude,
co dodneška bývala.
Baltazar: Celá země se teď hnula,
začínáme rokem nula.
A od dneška dojista
počítáme od Krista.

Kostel odměnil naše snažení potleskem. A pak už nastala chvíle napalování světýlka, což tradičně obstarávají ti nejmenší a nejroztomilejší skauti. Letos to byly světlušky v rolích andělů a vesničanek, které vyrazily s hořícími svíčkami k divákům. Měli jsme ale svíčky se špatnými knoty, takže zapálené nevydržely moc dlouho. Lidé si ovšem napalovali jedni od druhých a za chvíli už svítil celý kostel (vzhledem k deštivému a větrnému počasí nebylo snadné světlo donést až domů, ale u nás už se ví, v jakých domácnostech světýlko hoří a kde je možné zazvonit a znovu si ho napálit).

Když už jsme všichni svítili a vánoční atmosféra by se i přes to teplé venkovní počasí dala krájet, zazpívali jsme si ještě společně tři koledy a pak si všichni hromadně začali přát šťastné a veselé Vánoce. Známí i méně známí se spolu zastavovali a spousta lidí se shromáždila před kostelem, kde s deštníkem a světýlkem ve sklenici nebo lucerničce popíjeli připravené svařené víno a vzájemně si notovali, jak se nám to letošní Betlémské světlo zaplaťpánbůh zase povedlo. Ještěže ten konec světa letos nebyl, takhle se můžeme těšit i na příště:-).

Tak ať nám světýlko dlouho hoří!

mapa

Rozvoz Brno–Bylnice 22. 12. 2012

Ráno jsme se sešli s ostatními kurýry na nádraží, Anda, Filip (oba z Třebíče) a já. Vlak nám jel v 7.35 směrem na Uherské Hradiště. Ohlásili jsme se průvodčímu, nalepili znaky BS, Brouček nás vyfotil a už jsme jeli. Do Uherského Hradiště nás čekalo pouhých deset stanic, na kterých byli zájemci o Betlémské Světlo. Hned na první zastávce, což byl Slavkov, stál hlouček lidí a skupinka malých vlčat a světlušek, kteří důležitě drželi krásnou lucernu a s nadšením čekali na náš plamínek. I na následujících stanicích stály se svými rodiči a vůdci další děti. Bylo hezké vidět tu radost v jejich tvářích, s jakou přebíraly plamínek Betlémského Světla, které jsme jim vezli.

V Uherském Hradišti jsme měli asi 3/4 hodiny čas mezi přestupem na další vlak, který nás měl dovézt až do Bylnice. Těsně před odjezdem nás překvapila jedna mladá maminka, která nás našla už podle znovu vylepených znaků. Nestihla nás při příjezdu a měla velkou radost, že dostala plamínek ještě než nás výpravčí pustil na další trať.

Mezi Uherským Hradištěm a Bylnicí na nás čekal kus pořádné práce. Stanice následovaly zhruba v 5–7minutových intervalech. V Uherském Brodu už na nás čekala oddílová výprava luhačovických vlčat a světlušek, kteří nastoupili do našeho vlaku a jeli s námi do Újezdce. Ve vlaku si převzali Světélko a měli jsme i krátkou chvilku na popovídání. Jeden pán, co jel až do Šumic, všechno se zájmem sledoval, zeptal se na to, jak a odkud se vlastně Betlémské Světlo dostává k nám, a když vystupoval, poděkoval všem skautům za tuto činnost, popřál nám hodně zdaru a těšil se, jak si ho pak ze šumické fary odnese domů. V Nezdenicích si přišel pro náš plamínek i zaměstnanec Českých drah a bylo vidět, že i on z něj má radost. Mile nás překvapilo, jak i na opuštěných zastávkách v polích, kde v minulých letech nikdo nebyl, už stáli lidé, kteří si sem přijeli z blízké vesnice autem s lucernami.

V Bylnici naše cesta skončila a my se vraceli zpět k Brnu, plni nových dojmů z letošního rozvozu. Betlémské Světlo jsme rozdali mnoha zájemcům a kde jsme to, v souladu s jízdním řádem vlaku, nestihli, tam si ho lidé už v čekárnách porozdávali mezi sebou. Lucerniček, ať už kupovaných, vyrobených nebo provizorních, jsme napočítali kolem stovky, ale nadšených zájemců, kteří na nás na všech stanicích čekali, bylo nejméně dvakrát tolik. Radost jsme tedy přivezli velkému počtu lidí.

Teti, 1. středisko, Brno.

mapa

Vánoční hra a Betlémská spirála

Ve čtvrtek 22. prosince 2011 rodiče společně s dětmi konečně odhodili předvánoční stres a nadechli se slavnostní atmosféry plné andělů, světýlek a odlesků, cinkání zvonků, zpívání koled…

Náladu očekávání a tajemna vytvořil amatérský divadelní soubor Klika z Prahy, ve kterém účinkuje jedna aktivní maminka z naší školky. Za zpěvu koled a originálních kulis, pomocí světel a stínů dětem převyprávěli příběh narození Ježíška. Poté se děti oblékly a vydaly se na školkovou zahradu, kde je čekala cesta stříbrným labyrintem za betlémským světlem, kterou připravily kreativní „magráty“ z o.s. Magráta a betlémské světlo poskytli Skauti. Průvodci a rádci byli malým poutníkům andělé v podání studentek tanečního oboru sousedící ZUŠ.

Všichni, kteří o to stáli, si do svých domovů odnesli nejen betlémské světlo, ale také slavnostní pocit, že se blíží cosi magického – Štědrý den.

Článek na webu MŠ Letadýlko